Česku nepříliš oblíbení developeři se chovají jen tak, jak jim veřejný sektor dovolí. Odstrašujícím příkladem může být Jesenice u Prahy, velmi dobře s developery ale komunikovala městská část Praha-Letňany. Teď se s nimi snaží najít společnou řeč, která by měla být ku prospěchu všem, hlavní město Praha," říká architekt Jan Kasl, předseda České komory architektů.

V jakém stavu se nachází česká architektura? V tisku jste řekl, že víceméně stagnuje, že od Tančícího domu tu žádná významná stavba nevznikla…

To není úplně přesné, týkalo se to jen Prahy a opravdu velmi výjimečných staveb. Obecně vzato bych neřekl, že architektura jako taková stagnuje. Zejména v posledních pěti šesti letech vznikla celá řada zajímavých staveb, které jsou výborné v českém průměru, trochu hůře však vycházejí ve srovnání se světem. Ale stagnací bych to nenazval. Mnohé budovy jsou velmi kvalitní, jen jsou lokální, ve světě se o nich příliš neví. I proto vznikla soutěž Česká cena za architekturu s mezinárodní porotou, abychom naši architekturu posoudili očima ze zahraničí.

Pokolikáté se už koná?

Letos proběhne už pátý ročník soutěže, v listopadu by se měly vyhlašovat její výsledky. Porota pro letošek nominovala 27 staveb, z nich bude v září vybírat pět až šest finalistů, jeden z nich se pak stane vítězem. I díky této soutěži a mezinárodní porotě se tuzemské výjimečné stavby zviditelňují nejenom u nás, ale i v zahraničí.

Jan Kasl

v roce 1976 absolvoval Stavební fakultu ČVUT, obor architektura.

Je majitelem architektonické kanceláře JK ARCHITEKTI, která má v portfoliu širokou škálu realizací – od rekonstrukcí bytů a rodinných domů po nové rezidenční projekty a komerční stavby.

Od dubna roku 2019 je Jan Kasl předsedou české komory architektů.

Které stavby z posledních let vás osobně zaujaly?

V Praze to byla například budova Drn na Národní třídě nebo rekonstrukce Šporkovského paláce v ulici V Celnici, obě od architekta Stanislava Fialy. Zajímavé jsou i mnohé rozhledny, pěší lávky a samozřejmě některé bytové a rodinné domy. Zajímavých veřejných staveb, na rozdíl od komerčních objektů, je méně, ale i to se postupně zlepšuje. Třeba taková hospoda v Máslovicích od Atelieru bod architekti, "středobod" místního dění, skutečné centrum malé obce ležící severně od Prahy.

Jsem rád, že přibývá případů, kdy obce organizují architektonické soutěže na stavby a přístavby škol, tělocvičen, radnice, rekonstrukce návsí, veřejných prostranství. Dobrým příkladem může být nová radnice Prahy 7, která pomáhá kultivovat i okolní veřejný prostor. Ale ze soukromých prostředků vznikají zajímavější stavby, protože veřejný sektor na architektuře nových staveb bohužel šetří a hlavně dobře nezadává architektonické soutěže. Nicméně třeba stavba Městského okruhu 511 na jihovýchodě Prahy, která se může konečně začít připravovat, bude zahrnovat i spolupráci ŘSD s architekty, krajináři a urbanisty ohledně začlenění do krajiny. Řeší se příčné cyklistické a pěší trasy, zelené pásy kolem dopravní stavby, pracuje se s dešťovou vodou a vhodnou vegetací, která přežije víc než záruční lhůtu.

Ovšem při výstavbě železničních koridorů se s architekty a krajináři prakticky nespolupracuje, hlavní objem zakázek tvoří inženýrské profese a vše ostatní, jako pečlivý design mostů, lávek, protihlukových stěn a především vegetačních úprav, zůstává na okraji zájmu.

Jsem rád, že přibývá případů, kdy obce organizují architektonické soutěže na stavby a přístavby tělocvičen či škol, radnic nebo veřejných prostranství.

Jak se vy jako architekt a předseda ČKA díváte na současné vedení Prahy, na spolupráci města s architekty. Mluví se o tom, že od tunelu Blanka se v Praze nic pořádného nepostavilo…

Je to smutný fakt, ale zase bych nerad, aby to vypadalo, že adoruji exprimátora Béma, za jehož éry se v Praze nejvíc přikrádalo. Na druhé straně nerozhodnost, bojácnost, nekoncepčnost a neustálé prověřování a nedůvěra ke všem plánům z minula jsou také špatně. Nejhorší byla éra Adriany Krnáčové, za níž se neudělalo vůbec nic. Současné vedení trpí tím, že je poměrně personálně roztříštěné, že jsou to čtyři partneři ve třech uskupeních vládnoucí koalice, kteří si občas moc nerozumí. Ale je tam třeba Petr Hlaváček, což je architekt, bývalý ředitel IPR (Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy). Také Adam Scheinherr, náměstek primátora hl. m. Prahy pro oblast dopravy se snaží, aby se alespoň projektovalo. Podpořil spolupráci mezi ŘSD a městem při budování Pražského okruhu, kterou zahájil již bývalý radní pro dopravu Petr Dolínek. Věřím, že se nám podaří za dva roky získat územní rozhodnutí na dokončení Městského okruhu mezi Pelc-Tyrolkou a Jižní spojkou, který povede převážně v tunelech. V Česku se bohužel investuje a staví v tak komplikovaném právním prostředí, že postavit silnici je nadlidský úkol.

Nárožní administrativní budova Drn vyrostla na pražské Národní třídě v místě, kde dlouhá léta bývalo jen nevzhledné parkoviště.
Nárožní administrativní budova Drn vyrostla na pražské Národní třídě v místě, kde dlouhá léta bývalo jen nevzhledné parkoviště.
Foto: Alžběta Jungrová

Proč to třeba jde u našich severních sousedů? Během 15 let v Polsku vybudovali kompletní dálniční síť a staví se tam navíc neuvěřitelně rychle.

Polsko je řidčeji osídlené, je rovinatější než Česko, ale hlavně to všechno asi organizují mnohem lépe než my. Povolovací proces je také jednodušší, stejně jako v Německu, kde se může začít stavět ještě před tím, než dojde k vyvlastnění. To snad brzy půjde i u nás − pokud bude stavba v územním plánu jako veřejně prospěšná, bude se moci začít stavět a výkupy řešit postupně.

V čem je u nás zakopaný pes? Proč povolování staveb trvá tak dlouho?

Je mnoho kliček, jak se stavbě bránit. Navíc není přímá motivace státního investora k tomu, aby se stavba prosadila, aby se získalo stavební povolení. V každém stupni povolovacího procesu je možné se neustále vracet k předešlému kroku a neustále se odvolávat. Třeba proces EIA je často naprosto zbytnělý. Na Západě umí spočítat, jakých úspor benzinu a CO2 se docílí výstavbou městského okruhu, dálnice. U nás to pořád nemá odpovídající váhu.

Staví se málo. I bytů je nedostatek. Pro prostou obnovu pražského bytového fondu by bylo potřeba ročně postavit minimálně 5,5 tisíce nových bytů. A to jak levných, tak luxusních. Dnes jich zde ročně vyroste jen okolo 2,5 tisíce.

Staví se v Praze málo? Na první pohled to tak totiž nevypadá.

Ano, staví se velmi málo, ale aspoň se začíná projektovat. I bytů se staví málo. Pro prostou obnovu je potřeba ročně na sto bytů postavit nejméně jeden nový. To při 550 tisících bytů v Praze dělá minimálně 5,5 tisíce bytů ročně. V 70. letech se stavělo i 10 tisíc bytů ročně, to byla ale masová výstavba sídlišť a tu už nechceme. Nicméně dnes se ročně dokončí jen dva až dva a půl tisíce bytů, což je opravdu málo. Jsou potřeba byty levné i luxusní, a to hlavně na volných plochách uvnitř města, ne na polích okolo něj. Na nezastavěných plochách uvnitř města lze postavit byty pro 400 až 450 tisíc nových obyvatel.

V rozhovoru pro Neovlivní.cz jste řekl, že v Praze se možná staví tak málo, protože developeři nevědí, komu mají dát úplatek, když za Béma to bylo jasné, že mají jít do pasáže Blaník nebo k Myšákovi… Proč je vlastně v tuzemských poměrech developer téměř sprosté slovo?

To s těmi úplatky byla samozřejmě určitá nadsázka. A co se nelichotivé konotace slova developer týče… Na něm jako takovém nic negativního není. Slovo developer je převzaté, přišlo k nám v roce 1990. Přesný překlad je "rozvojář", ale developer je ve skutečnosti vlastně stavitel. Pan Nedobyl ze seriálu Sňatky z rozumu byl stavitel, který postavil půl Žižkova. Developer si půjčí peníze, koupí pozemek, na něm postaví byty či kanceláře, ty rozprodá, aby měl zisk, a jde dál. Na tom není nic špatného, to je normální podnikání.

Proč jsou tu tedy developeři vnímáni tak negativně? Je tomu tak třeba v souvislosti s tím, že někteří často "jen" postaví byty, ale nestarají se už o navazující infrastrukturu, školy, školky, služby?

Developeři se chovají jen tak, jak jim veřejný sektor dovolí. Některým z nich opravdu jde pouze o to, vydělat co nejdřív co nejvíc peněz, ale mnozí, a zejména ti velcí, se chovají seriózně, profesionálně. Vědí, že když postaví byty, domy, je třeba k nim vybudovat i komunikace, školky, zeleň, začínají přispívat i na výstavbu škol. A to dříve nebývalo.

Příkladem, jak se nemají chovat developeři, je podle mě Jesenice u Prahy. Vyrostly zde stovky domů a bytů, ale žádná odpovídající infrastruktura.

Jesenice a okolí jsou skutečně odstrašující příklad územního plánování, kde tehdejší samospráva dovolila developerům v podstatě vše. Krajské zřízení tehdy ještě neexistovalo. Nebyla tam kanalizace, voda, doprava, školy, školky a tak dále, stavělo se prakticky bez urbanistické koncepce. Volné plochy v Praze tenkrát nikdo zastavět nepovolil, tak někteří developeři vyrazili mimo Prahu, kde se změnami územního plánu nebyly žádné problémy. Na jih od Prahy byla ta výstavba opravdu živelná, navíc tam chybí kolejová veřejná doprava, jezdí tam jen autobusy. Já nejsem proti rozvoji obcí, ale musí si stanovit, jak se budou rozvíjet.

Základní škola v Dobřichovicích, pod níž je podepsán ateliér Šafer Hájek architekti, se v roce 2015 stala držitelem ceny čtenářů v soutěži Best of realty - Nejlepší z realit.
Základní škola v Dobřichovicích, pod níž je podepsán ateliér Šafer Hájek architekti, se v roce 2015 stala držitelem ceny čtenářů v soutěži Best of realty - Nejlepší z realit.
Foto: Filip Šlapal

Naopak dobrý příklad spolupráce s developery mohou být Letňany na severu Prahy, kde tehdejší starosta podmínil bytovou výstavbu vybudováním obchodního i sportovního centra.

Ano, starosta Josef Dobrý byl sice z ČSSD, ale myslel spíš pravicově. Věděl, že spokojené musí být všechny zúčastněné strany. Obce dnes nejsou nijak zainteresované na výstavbě, ta jim v podstatě přináší jen problémy. Bylo by třeba je motivovat, třeba větším podílem z daní. S tím se ale zatím nepočítá. Také by podle mého názoru bylo dobré, kdyby spekulanti s pozemky, kteří čekají, až ceny stoupnou, platili mnohem větší daň z nemovitosti než ti, kteří na pozemcích hned staví.

V Praze by mělo být pro developery budování škol, školek či sportovišť povinné. Jak to hodnotíte?

Kladně. Praha se snaží prošlapat cestu ostatním městům a stanovit transparentní pravidla předem. Dosud se vše řešilo ad hoc, což developerům znemožňovalo spočítat si náklady. Plánovací smlouvy sice existovaly, ale nefungovaly. Jenom je třeba, aby si samosprávy nestanovovaly nereálná očekávání, přehnanými požadavky by nakonec totiž mohly zájemce odradit. A nakonec by nárůst ceny zaplatili sami občané v kupní ceně bytů.

Jak by se měla města adaptovat na klimatické změny? Větší výsadbou zeleně? Instalací vodních prvků? Zelenými střechami?

Je důležité nejenom chránit stávající zeleň, ale i vysazovat nové stromy v ulicích a na dalších veřejných prostranstvích, i když se to někdy nelíbí památkářům, jako tomu třeba je v případě pražského Malostranského náměstí. Na něm se v létě kvůli horku v podstatě nedá pobývat. Stromy jsou občas trnem v oku i některým inženýrům, protože komplikují pokládku inženýrských sítí. Proto musí být chodníky dostatečně široké, aby se tam vešly nejen inženýrské sítě, ale i stromy.

Strategie adaptace na klimatickou změnu nezahrnuje pouze výsadbu stromů, ale také lepší hospodaření s dešťovou vodou, zřizování vegetačních střech a fasád, aby se města nepřehřívala, budování většího množství vodních prvků na veřejných prostranstvích. Kvalita veřejných prostranství by měla být výsledkem spolupráce architektů, dopraváků, vodohospodářů i odborníků na zeleň.

Mohou v tom nějak pomoci developeři?

Samozřejmě, vždyť cena nemovitosti − bytu v pěkné ulici se stromy − je vyšší než bez nich. Dnes se kupující i nájemci zajímají o kvalitu okolního prostředí i environmentální parametry budovy − větší firmy si nepronajmou či nekoupí kanceláře bez certifikace typu LEED či BREEAM.

Bude působení developerů regulováno novým stavebním zákonem, nebo byl, jak se často psalo, ušit na míru developerům?

To je jen nešťastná mediální nálepka, která vznikla proto, že příprava zákona byla svěřena Hospodářské komoře, když právníci ministerstvu pro místní rozvoj za celý rok nenapsali více než teze. Lepší by možná bývalo bylo, kdyby se zákon zadal těm, kdo se výstavbou živí. Tedy profesním komorám architektů a stavebních inženýrů, České společnosti pro stavební právo a tak dále. Ti by nový zákon společně s najatými legislativci vytvořili. Základem je, aby se zjednodušilo a zkrátilo celé stavební řízení. Digitalizace stavebního řízení pak umožní dokumentaci předat jen v elektronické podobě, stavební úřad pak schvalování bude souběžně koordinovat se všemi dotčenými orgány, aby se řízení maximálně zkrátilo. A to, věřím, umožní architektům a inženýrům se víc věnovat vlastnímu projektování a povede ke zkvalitnění staveb a vybudovaného prostředí.

Původně ale měla vzniknout dvoustupňová státní stavební správa. Nicméně pak se kvůli protestům Svazu měst a obcí prvoinstanční úřady vrátily do pravomoci obcí…

Bohužel. Kdysi jsem přenesenou státní správu na obce hájil, dnes už ale ne. Původně se měly obce jen vyjadřovat ke stavbám na svém území, rozhodovat pak měl státní stavební úřad. Obce by naopak měly mít víc pravomocí při územním plánování. Premiér Babiš se ale Svazu měst a obcí lekl.

Je ovšem třeba říci, že i v této okleštěné podobě by měl zákon stavební řízení značně zjednodušit. Počet stavebních úřadů v obcích se sníží skoro na polovic, půjde vesměs jen o obce s rozšířenou působností. Krajské stavební úřady budou čistě státní úřady. Pokud půjde o nějakou větší či komplikovanější stavbu, měly by ji vždy schvalovat krajské stavební úřady, ne ty obecní. Budou-li obecní stavební úřady nečinné tři měsíce, řízení se jim vezme a rozhodovat bude kraj. Povolení bude jen jedno, zahrnující umístění i povolení stavby. Čili určitě dojde ke zrychlení stavebního řízení. Vždyť 10 procent staveb se dnes buduje načerno, právě kvůli neúměrné délce stavebního řízení, povolení často získají, až když jsou hotové. Také by se měla zjednodušit projektová dokumentace pro toto povolení, povinná naopak bude prováděcí dokumentace.

Hrozí Praze vyškrtnutí jako rezervace UNESCO kvůli mrakodrapům na Pankráci?

No a co se stane? Vždyť nám UNESCO na ochranu centra nijak nepřispívá! Samozřejmě to říkám v nadsázce, ale proč tedy UNESCO nevadí degradace centra Prahy, které je zaneřáděné matrjoškami, čepičáři a podobnou veteší, celý ten Disneyland, Airbnb místo trvalých obyvatel, domy skoupené ruskou mafií, ale vadí mu mrakodrapy na Pankráci, která je od historického centra poměrně daleko a rozhodně nijak nekazí panorama Hradčan ani celé Prahy. City na Pankráci je plánována od 30. let minulého století. Nevadí mi. Mně by vadily mrakodrapy bez ladu a skladu rozmístěné po celé Praze, v centru. Mrakodrapy, které by poškozovaly historické město. Ale na Pankráci nebo na Jižním Městě mi opravdu nevadí. Vymezil bych zóny, kde se mohou věžáky stavět a kde ne. Třeba Londýn má vícero výškových budov, a přitom to nikomu nevadí.

Článek byl publikován v komerční příloze HN Reality.