Od Nového roku začne v Evropské unii platit nová daň. Členské státy začnou už od 1. ledna 2021 odvádět poplatek ve výši 80 centů (zhruba 21 korun) za každý kilogram nerecyklovaných plastů. Ministerstvo životního prostředí odhaduje, že Česko bude na této dani odvádět do evropského rozpočtu zhruba dvě miliardy korun ročně.

Česká vláda se zavedením daně z plastu souhlasí. Daň totiž nahradí část odvodů, které posílala do společné evropské kasy už předtím. S existencí plastové daně nemají problém ani další členské státy. Předsedové vlád zemí EU včetně českého premiéra Andreje Babiše se na její rychlé implementaci dohodli na červencovém summitu v Bruselu.

"Zavedení daně na nerecyklované plasty je jedním z řady správných kroků směrem k vyšší recyklaci a lepšímu zacházení se zdroji," pochválil krok EU odborník na odpadové hospodářství a ředitel Digitálního odpadového tržiště Cyril Klepek.

Česko na špičce

V Evropské unii bylo v roce 2017 recyklováno přibližně 42 % veškerého odpadu z plastových obalů. V sedmi členských státech EU, včetně Česka, se dařilo druhotně využít více než polovinu plastů s vysokou mírou ekologické zátěže. Z 249 tisíc tun materiálu se u nás podařilo zpracovat 146 tisíc tun.

"Pro společnosti, které dnes svůj plastový odpad nerecyklují, to bude znamenat další motivaci začít s tím něco dělat. Z našich dat vyplývá, že tyto firmy začínají být v menšině. Ekonomika zde totiž jde ruku v ruce s udržitelností," dodal.

Kam s ním?

Ne všichni ale s novou evropskou legislativou souhlasí. "Plastovou daň v navržené podobě považujeme za chybný krok," uvedla Lucie Müllerová, tisková mluvčí společnosti Eko-Kom. Podle firmy, která na českém trhu zajišťuje sběr a likvidaci plastových obalů, by mohlo zavedení daně vést k tomu, že členské státy budou "ukrývat" plast všude tam, kde je to možné. Čím méně plastu totiž zbude na skládkách, tím méně peněz bude Česko na nové evropské dani odvádět.

"Obáváme se, že v důsledku jejího zavedení bude cílem najít způsob co nejjednodušší recyklace plastů, který je možné realizovat v co největším objemu a zároveň jej bude stále ještě možné legálně uznat za recyklaci," upřesnila Müllerová.

Recyklovaný plast se podle ní bude využívat zejména ve stavebních materiálech, jako je například asfalt. "Ve svém důsledku to povede pouze ke hledání způsobů, jak plastové odpady levně a legálně odstranit, namísto jejich materiálového využití v oběhovém hospodářství," upozornila.

Jak ale zdůraznil Cyril Klepek, úspěch evropské plastové daně záleží zejména na tom, jak se k ní postaví jednotlivé členské státy. Základní parametry poplatku sice nastavuje Evropská unie, výsledná legislativa a další podrobnosti jsou však v rukou národních ministerstev a zákonodárců. "V Česku nejsme zrovna přeborníci na rychlost v odpadové legislativě, tak snad to uděláme alespoň správně," podotkl expert.

Kde se vzala plastová daň?

Evropská daň z nerecyklovaných plastů není žádnou novinkou. O zavedení tohoto poplatku se v bruselských kuloárech hovoří už několik let. Nejprve se mělo jednat o jeden ze způsobů, jak snížit množství nevyužitelných plastových odpadů v EU. K jeho zavedení ale chyběla politická vůle.

Česko se v recyklaci plastových obalů řadí k premiantům. Patří mu páté místo v Evropě, hned za Litvou, Bulharskem, Kyprem a Slovinskem.

Pak se však odehrálo osudné referendum o odchodu Velké Británie z EU. Od roku 2016 tak začala unie přemýšlet nad tím, jak "zalepí" díru v unijním rozpočtu způsobenou odchodem Británie, která patřila mezi největší přispěvatele do rozpočtu celé unie. V ten moment se na stoly unijních zákonodárců opět dostal návrh na zavedení poplatku z nerecyklovaných plastů. Už tehdy měl návrh podporu a počítalo se s tím, že by se mohl promítnout v následujícím sedmiletém rozpočtu EU pro období 2021 až 2027. K jeho prosazení pak výrazně přispěla koronavirová krize.

Daň z nerecyklovaných plastů se má stát jedním z nových vlastních zdrojů unijního rozpočtu. EU totiž nyní potřebuje nejen eliminovat propad rozpočtu po odchodu Británie, ale také zmírnit dopady koronavirové krize. Aby pomohla svým členským státům, po dohodě předsedů vlád z letošního července si výhodně vypůjčí peníze na finančních trzích. Částku v hodnotě 20 bilionů korun bude muset unie postupem času splatit. A právě s tím jí mají pomoci nové vlastní zdroje rozpočtu, tedy i daň z nerecyklovaných plastů. S pomocí nových zdrojů a tradičního unijního rozpočtu chce EU vypůjčené peníze začít co nejrychleji splácet. Svého dluhu by se měla naplno zbavit do roku 2058, na čemž se dohodli předsedové vlád během červencového summitu Evropské rady.

Celkem by mohla plastová daň přinést do evropského rozpočtu sedm miliard eur (187 miliard korun) ročně. Česko tento návrh podpořilo, přestože nejprve odmítalo jak vytvoření společného evropského dluhu, tak nové vlastní zdroje rozpočtu. Nakonec se však rozhodlo návrhy podpořit. Důvod je jednoduchý − bude to pro zemi finančně výhodné, což potvrzuje i ministerstvo financí.

Podle odhadů ministerstva by mohla nová plastová daň tvořit zhruba pět procent příjmů rozpočtu EU. Hlavní podíl − více než 70 procent − bude nadále spočívat v příspěvcích členských států, které se počítají na základě výše hrubého národního důchodu (HND).

Česko bude moci část svého příspěvku vypočítaného z HND nahradit právě plastovou daní. Vzhledem k tomu, že se mu plasty recyklovat daří, ministerstvo financí odhaduje, že bude díky dani odvádět do rozpočtu EU méně než v případě klasických kritérií vypočítávaných na základě HND. Samotný výpočet poplatku je navíc jednoduchý − ze statistik stačí vzít počet kilogramů vytříděných, ale nerecyklovaných plastových odpadů za daný rok a vynásobit jej koeficientem 80 centů. Výslednou sumu stát pošle do evropské kasy, aniž by ho to výrazně administrativně zatěžovalo.

Příspěvek členských států vyplývající z objemu nerecyklovaných plastů bude navíc zastropován, aby nezruinoval méně rozvinuté evropské státy. Ty by měly odvádět maximálně 3,8 eura (zhruba 75 korun) na jednoho obyvatele za rok. Poplatek budou do rozpočtu odvádět členské státy, a nikoli firmy, které plastové obaly produkují. Tento systém označuje Svaz průmyslu a dopravy za "přijatelný kompromis". Český byznys se totiž obecně staví proti zavádění vlastních zdrojů unijního rozpočtu, protože se obává nadměrné daňové či administrativní zátěže, která by mohla ohrozit jeho konkurenceschopnost ve světě.

Expert na oběhové hospodářství Cyril Klepek se však domnívá, že stát by měl k plastové dani přistupovat jinak. "Místo aby stát platil tuto národní daň ve formě poplatku, měl by nechat propadnout platby ke skutečným firmám, které své odpady nerecyklují," doporučil Klepek.

Recyklaci by měla podpořit nová odpadová legislativa, kterou v září projednávala Poslanecká sněmovna.
Recyklaci by měla podpořit nová odpadová legislativa, kterou v září projednávala Poslanecká sněmovna.
Foto: Nick Fewings / Unsplash

Česko premiantem

V Evropské unii se recykluje necelá polovina všech plastových obalů. Vyplývá to z dat evropského statistického úřadu Eurostat. Zatímco ještě v roce 2005 členské státy unie recyklovaly pouze 24 procent plastových obalů, v roce 2017 se jednalo o 42 procent. Se zavedením poplatku z nerecyklovaných plastů lze očekávat, že členské státy ve svém úsilí ještě více přitlačí.

Česko se ve statistikách recyklace plastových obalů řadí k premiantům, daří se mu recyklovat více než polovinu všech vytříděných plastů. Řadí se tak na páté místo v Evropě, hned za Litvu, Bulharsko, Kypr a Slovinsko, a bude tedy odvádět i jeden z nejnižších příspěvků za nerecyklované plasty, což potvrdil i ministr životního prostředí Richard Brabec.

Přestože se Česku recyklovat daří, ve svém úsilí nepolevuje. Recyklaci by měla podpořit nová odpadová legislativa, kterou v září projednávala Poslanecká sněmovna. Zákony zavádějí hned dva nástroje, jež by měly vést k dalšímu navýšení podílu recyklovaných plastů.

"Jednak jde o postupný nárůst skládkovacího poplatku, protože dokud bude levnější odpad skládkovat, než aby byl vytříděný a využitý, nebude se rozvíjet ani recyklační průmysl," uvedla Dominika Pospíšilová z tiskového oddělení ministerstva životního prostředí. "Druhým nástrojem je tzv. ekomodulace, což je ekonomický nástroj, který zvýhodňuje jednoduše recyklovatelné materiály, co se týče poplatků za obaly. Díky tomu budou výrobci na trh uvádět obaly, jež budou snadno recyklovatelné a využitelné," vysvětlila Pospíšilová.

Uleví evropská daň českým skládkám?

Česko dlouhodobě bojuje s nadměrným ukládáním odpadů na skládkách, jde o nejvyužívanější způsob odstraňování odpadu v tuzemsku. Podle Cyrila Klepka by mohla evropská plastová daň s tímto problémem pomoci pouze v malé míře.

"Zcela jistě to přispěje do mozaiky řešení, ale s ohledem na celkovou hmotnost jen velmi málo. Lepšímu nakládání s materiály v Česku by pomohlo především zdražení skládek. Tam se totiž dále zdroje nevyužívají a zároveň má tenhle špinavý byznys celou řadu negativních externalit, jako je uvolňování nebezpečných plynů, zahoření a zamoření spodních vod. Platíme to tak všichni z našich daní," upozornil Klepek.

Skládkám uleví také nový český zákon omezující jednorázové plastové výrobky. Plastové příbory, talíře či brčka by měly být touto legislativou zcela zakázány, což vyplývá z nových požadavků Evropské unie. Česko také nastaví povinnou míru recyklace u obalů na nápoje. Svůj podíl by pak mohly sehrát evropské dotace, skrze něž unie podporuje třídění, zpracovávání, opětovné využití odpadů a odpadové hospodářství jako celek.

Evropská asociace firem, které se zabývají zpracováváním plastů (European Plastics Converters − EuPC), je vůči stávajícím návrhům na zavedení daně skeptická, a to právě kvůli chybějícímu propojení mezi daní a sektorem oběhového hospodářství.

"Výnosy z unijní plastové daně nejsou určené pro investice do odpadového hospodářství a recyklační infrastruktury, její zavedení tedy nezvýší množství recyklovaného plastového odpadu v Evropě," uvedl ředitel EuPC Alexandre Dangis. Ten se navíc obává, že zavedení daně by mohlo vést výrobce obalů k tomu, že místo plastů začnou využívat alternativní materiály, které by mohly mít obdobný, případně i větší negativní dopad na životní prostředí, než mají v současné době plasty.

Další kritici návrhu zase upozorňují, že nastavení poplatku by mohlo vést k falšování statistik týkajících se množství nerecyklovaného plastového odpadu v zemi. Evropský parlament proto vyzval Evropskou komisi k tomu, aby zavedla účinné kontrolní mechanismy, jež by falšování čísel zamezily.

Článek byl publikován v komerční příloze HN Život s moderními plasty.