V srpnu jsem byl na obvyklé preventivní prohlídce u svého praktického lékaře. Během vyšetření se stočila řeč na riziko druhé vlny koronaviru. Chmurným vyhlídkám, které mi můj lékař předestřel, se mi příliš věřit nechtělo. Bohužel se nemýlil, soudě podle čísel z posledních dnů. Dříve nebo později nás dostihne otázka, kolik nás bude druhá vlna stát.

Nejdříve se pokusme odhadnout cenu první vlny. Hrubý domácí produkt se v běžných cenách v první polovině roku meziročně snížil o 2,8 procenta. Za normálních okolností by se při stejném vývoji cen a reálném růstu o dvě procenta zvýšil o 5,9 procenta. V absolutním vyjádření jde o rozdíl ve výši 243 miliard korun, to je 22 750 korun na osobu. Taková byla cena za první vlnu a její zastavení (k zamyšlení je rozšíření o zvýšení veřejného dluhu).

Kolik nás může stát druhá vlna? Plošná preventivní opatření jsou prozatím omezená a selektivní. Představa podobně výrazných omezení jako na jaře je snad nereálná. Roušky máme ještě z jara, respirátorů je snad tentokrát více a na práci či školu z domova si již mnozí z nás zvykli. Stále snad není ztracená snaha o funkční chytrou karanténu umožňující vyhnout se plošným restriktivním opatřením. Ekonomickým ztrátám se patrně nevyhneme, doufejme, že nebudou tak vysoké jako na jaře.

Stále je také před námi otázka, jak se připravit na podobné si­tuace v budoucnosti. Za posledních šest měsíců se v chodu firem leccos změnilo a díky tomu by snad náklady druhé vlny měly být nižší. Určitě ale zbývá dost prostoru pro další zlepšení, na straně veřejného sektoru i na straně podniků.