Naděje fosilní lobby, že koronavirová pandemie přinutí Evropskou unii k opuštění green dealu, se ukázaly jako liché. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová se v poselství o stavu unie přihlásila k ještě rychlejšímu snižovaní emisí. Podle původního plánu měly emise skleníkových plynů klesnout do roku 2030 o 40 procent oproti roku 1990. Nyní je to 55 procent. Jde o ambiciózní plán, ale na druhou stranu je třeba říci, že v evropském parlamentu byly slyšet silné hlasy, že by redukce měla být ještě větší − až 65procentní.

Jak na plán bude reagovat česká vláda? Těžko říci, protože se ve vztahu ke green dealu mydlí ode zdi ke zdi. Zkraje dubna se Andrej Babiš podepsal pod závěr summitu, kde se uvádělo: "Měli bychom začít připravovat nezbytná opatření, která umožní návrat k normálnímu fungování našich společností a ekonomik a k udržitelnému růstu, přičemž by měly být zohledněny mimo jiné aspekty ekologické a digitální transformace." Byla to jednoznačná podpora green dealu. O 14 dní později ovšem už hlásil: "Očekávám, že Brusel konečně zapomene na ty své green dealy, které ničily náš automobilový průmysl nebo ničily ekonomiku, ty emisní povolenky." No a o další měsíc později opět otočil: "Green deal ano, u nás je to o vodě, o suchu a o kůrovci." Ministerstvo životního prostředí pak poslalo EK prohlášení, ve kterém se Česko k zelené dohodě hlásí.

Pokud z těchto piruet lze něco vyčíst, tak to, že Babiš hraje na dvě strany. Svým voličům, podezíravým vůči unii a progresivním trendům, tvrdí, že green deal odmítá. V Bruselu mu ale přitakává, protože nechce být v izolaci. Lze předpokládat, že v tomto modu bude pokračovat. Je to samozřejmě pokrytecké, ale aspoň že tak. Pokud by totiž Česko green deal sabotovalo, připravilo by se o obrovské peníze. Von der Leyenová chce na ekologickou transformaci dát třetinu z 750 miliard eur, které mají naplnit záchranný koronavirový fond. Nemá cenu hořekovat, že Česko s energetikou založenou na uhlí má situaci těžší než ostatní. Smysl má urychleně připravovat projekty, které nás ze závislosti na fosilních palivech vytáhnou, abychom si z 250 miliard eur ukousli co nejvíc. Jde totiž nejen o klimatické cíle, ale o modernizaci celé ekonomiky, což Česko potřebuje jako sůl.

Související

Pokud někdo tvrdí, že green deal je projev evropského zeleného šílenství (sklony k tomu má ODS, která si do nového programu napsala, že EU musí green deal opustit), měl by sledovat trendy v byznysu. Minulý týden se šéfové velkých energetických společností na fóru APPEC 2020 (Asian Pacific Petroleum Conference) shodli na nutnosti více investovat do obnovitelných zdrojů, jako jsou vodík a další nízkouhlíkové alternativy. "Transformace energetiky bude postupovat mnohem rychleji," řekl viceprezident státní malajsijské petrochemické společnosti Petronas Arif Mahmood. Nejde o záležitost "šílené" EU, je to celosvětový trend. U nás jde nyní hlavně o změnu toho, čemu se říká mindset. Přestat brblat ve stylu "zastavte zeměkouli, Česko chce vystoupit". A pochopit, že to, s čím EK přichází, je velká příležitost, jak udělat z Česka skutečně "country for the future".

Související
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru