Čeští vědci tvrdí, že přišli na kloub recyklačnímu koloběhu. Nedávno představili zařízení, do kterého se vkládá odpad a vychází z něj surovina pro průmyslovou výrobu. Technologii, které říkají ERVOeco, si nechali patentovat.

Do zařízení je podle vědců možné vložit téměř jakýkoliv odpadový materiál, navíc pracuje bez zbytkového odpadu i škodlivin. Za vynálezem stojí česká soukromá skupina LOGeco, s níž spolupracovali čeští i zahraniční odborníci. "Vytváříme základní surovinu, vracíme odpady tam, kde vznikly. Výstupy jsou v podstatě produkty k dalšímu využití," vysvětluje majitel a ředitel společnosti Miroslav Šilhan.

Vychází čistý uhlík

Zařízení pracuje na bázi katalytického štěpení. "Přimícháme do odpadu chemikálie a katalyzátory, které způsobí, že se odpad sám rozloží na původní stavební organické jednotky," říká vedoucí vědeckého týmu Michal Halko. V útrobách přístroje se pak odpad zahřeje na vysokou teplotu a postupně se rozloží na základní materiály. Během tohoto procesu vzniká hořlavý plyn, který se využívá na zahřívání prozatím nerozloženého odpadu.

Z přístroje vychází tekutá směs uhlovodíků a pevný čistý uhlík. Obě suroviny lze využít k dalšímu zpracování, například pro výrobu umělých hmot. "Tekutá složka se dá použít v chemickém průmyslu pro opakovanou výrobu polyethylenu, polypropylenu a podobně. Máme 30 odzkoušených způsobů, jak tuto směs využít. Dalším výstupem je uhlík, který má stovky příkladů užití," konstatuje Halko.

Celý proces rozkladu probíhá v uzavřeném prostoru, takže je podle firmy čistý a nezatěžuje okolí. "Jediné emise, které přístroj produkuje, jsou klasické emise ze spalování, které vznikají při hoření vzniklého plynu za účelem zahřívání odpadu. Těch je ale výrazně méně, než kdyby byl spalován sám odpad," dodává Miroslav Šilhan s tím, že ve světě prozatím neexistuje žádná podobná technologie a česká firma by tak před ostatními měla mít ve vývoji náskok asi tři až čtyři roky.

Pneumatiky ano, kovy ne

Jeden přístroj má kapacitu až 15 tun odpadu denně. Obsluha není náročná, stačí dva lidé. Než vstoupí materiál do přístroje, musí se nadrtit na asi třícentimetrové kusy. To je ale jediná nutná úprava − odpad se jinak nemusí sušit a nemusí se třídit na jednotlivé typy surovin, což je velká výhoda. V tuzemsku totiž v současné době většina recyklace probíhá mechanickou cestou, odpad se nejdříve selektuje na třídicích linkách a pak se drtí nebo mele. Následně se tato drť přeměňuje například na granule, které mohou být v průmyslu dále zpracovány. Technologie ERVOeco ovšem provádí takzvanou surovinovou recyklaci, tedy rozložení na základní látky.

Jednotka si proto podle svých vynálezců poradí i s materiály, které se dosud nerecyklovaly, jako jsou například pneumatiky či polystyreny. "Pneumatiky se nyní na konci své životnosti většinou spálí, polystyren zase končí na skládkách, protože se ho nevyplatí recyklovat. Náš přístroj je přitom dokáže rozložit na základní materiály stejně jako ostatní odpady na bázi uhlovodíků," doplňuje Halko.

I tento na první pohled zázračný přístroj má ale své limity. Recyklovat neumí například sklo nebo kovové odpady, protože nemají organický původ. Do zařízení nesmějí vstupovat ani toxické nebo jinak nebezpečné látky.

Ekologové nejásají

Ač by se dalo očekávat, že přístroj musel u ekologů vyvolat nadšení, není to úplně pravda. Jak upozornil Jindřich Petrlík, předseda sdružení Arnika, v pořadu Českého rozhlasu Zaostřeno, prozatím nebyly změřeny všechny chemické látky, které mohou vznikat a dostávat se do ovzduší nebo výstupních surovin. "Dostupné údaje si v mnohém protiřečí, nebyly konkrétně změřeny polychlorované dioxiny a furany. Nenašel jsem výsledky měření rtuti ani dalších organických látek, které dlouho přetrvávají v životním prostředí a jsou nebezpečné ve velice nízkých koncentracích," uvádí.

Podle vedoucího vědeckého týmu Michala Halka je ale výjimečnost technologie ukrytá v procesu zpracování vstupních látek, kdy nejsou ani vytvořeny fyzikálně-chemické předpoklady pro vznik škodlivin. "Máme to potvrzeno nejen našimi analýzami, ale i analýzami v renomovaných laboratořích. Závěry jsou na našich webových stránkách," dodává.

Česká firma podle svých slov nyní jedná s desítkami zájemců o koupi zařízení. Dvě technologie už prodala do zahraničí. "Výroba jednotky trvá tři měsíce a nejdražší typ stojí desítky milionů. Do konce příštího roku bychom chtěli mít v Česku 20 a v zahraničí 40 recyklačních jednotek," plánuje Miroslav Šilhan.

Článek byl publikován v komerční příloze HN Odpad jako surovina.

Související