Mnoho inovací ve finančních službách dnes vzniká v Asii a Rusku. České banky prošly významnou technologickou obměnou po sametové revoluci a průběžně investují velké částky do technologií a inovací. Mnoho IT systémů se ale dnes již nachází na konci svého životního cyklu, neumožňují jednoduše inovovat bankovní služby a přestávají kapacitně stačit. Výměna bankovního systému je však nákladná a riziková, sama o sobě nepřináší novou hodnotu a ubírá zdroje na produktové inovace, vysvětluje těžkou pozici bank Karel Beran, ředitel produktů a inovací v Banking Software Company.

Jak vyspělý je současný technologický základ českých bank a dalších finančních institucí?

Banky obecně do technologií a inovací dlouhodobě investují významné zdroje, přičemž objem prostředků samozřejmě roste s velikostí banky. Menší banky investují proporcionálně menší částky a mají také menší počet expertů, takže na některé oblasti si nemohou dovolit udržovat interní expertizu. Pokud jde o rozsah investic a dostupné technologie, banky se ve srovnání s jinými odvětvími pohybují jednoznačně na špici.

Jak pružné jsou při zavádění inovací?

Pružnost a rychlost v zavádění inovací je velké téma v bankách již několik let. Jedním z nejnovějších přístupů ke zvýšení pružnosti v rozhodování a zrychlení zavádění inovací je přechod na agilní způsob řízení rozvoje. Některé banky se již reorganizovaly a zavedly agilní organizaci, například po vzoru streamovací služby Spotify, ale u našich klientů vidíme, že samotná reorganizace a změna kultury proklamací nestačí. Vidíme například dvě banky, obě prošly stejnou transformací, ale jedna z nich postupně zvyšuje frekvenci změn, kdy v současné době uvolňuje změny každé dva týdny a připravuje přechod na týdenní cykly, zatímco druhá banka stále uvolňuje změny třikrát do roka.

Potýkají se české finanční instituce s nějakým zásadním technologickým problémem?

České banky prošly významnou technologickou obměnou po sametové revoluci a od té průběžně investují velké částky do technologií a inovací. Větší banky mají stovky IT systémů a provozují téměř všechny technologie, jež se objevily v posledních 20 letech. Mnoho IT systémů se ale dnes již nachází na konci svého životního cyklu, neumožňují jednoduše inovovat bankovní služby a často již přestávají kapacitně stačit, například v důsledku prudkého nárůstu počtu bezhotovostních transakcí. Výměna bankovního systému však představuje velmi nákladný a rizikový projekt, který často sám o sobě nepřináší novou hodnotu a ubírá zdroje na produktové inovace. Banky tedy čelí složitým rozhodnutím, jak zajistit provoz, technologickou obměnu a zároveň významně inovovat.

Karel Beran

Již během studií se v BSC podílel na vývoji prvních systémů digitálního bankovnictví. Následně pracoval v Accenture, mimo jiné na vybudování digitálního bankovnictví České spořitelny pro retailové i korporátní klienty. Několik let strávil také ve vedení Komerční banky, kde byl zodpovědný za transformační program, strategické poradenství a rozvojové projekty. Do BSC se vrátil v loňském roce.
Česká společnost BSC se zabývá digitální transformací bankovnictví a její software pro banky a instituce využívají desítky bank a více než 20 milionů koncových uživatelů po celém světě.

Karel Beran
Foto: Lukáš Bíba

O jaké služby a funkce mají čeští zákazníci největší zájem?

O služby, které jim zjednodušují život, jako například bezhotovostní placení mobilním telefonem nebo hodinkami. Zájem o specifické produkty také závisí na typu klienta, méně movití klienti mají zájem o spotřebitelské půjčky s možností flexibilního rozložení splátek, movitější klienti vyhledávají cesty, jak v době nulových úrokových sazeb zhodnocovat své prostředky, takže mají zájem o alternativní investiční produkty.

Jaké jsou největší překážky v zavádění nových funkcí a služeb?

Jak se říká, člověk by měl soutěžit především sám se sebou, takže největší překážkou v zavádění inovací jsou organizace samy sobě. Zavedené banky jsou stále dostatečně ziskové, často nabízí nepříliš přívětivé produkty s vysokou marží, a je pro ně tedy velmi těžké především "disruptovat" samy sebe. Jako příklad lze uvést vysoké poplatky za zahraniční platby a vysoké marže na měnových konverzích. Právě na tyto příležitosti správně reagují fintech firmy, které ale zatím mají problém dostat se do zisku, protože mají buď příliš malou klientskou bázi, nebo v honbě za klienty zatím nenastavily udržitelný byznysmodel.

Máte zkušenosti z bankovního sektoru v různých zemí světa. Liší se nějak zásadně požadavky zákazníků ve Spojených státech, nebo naopak na východ od nás?

Ano, například Spojené státy jsou zcela jiný svět. Bankovnictví je tam hodně různorodé, od lokálních komunitních bank s velmi základními službami, které jsou místními rodinami využívány již po generace, přes velké univerzální banky až po specializované investiční banky a samozřejmě také neobanky a fintechy. V USA navíc existuje mnoho různých platebních systémů a stále se využívají papírové šeky. Typické je také masivní používaní kreditních karet a existence mnoha poskytovatelů úvěrového hodnocení. Hodně inovací se tedy odehrává v oblasti platebního styku, známý je PayPal, a velmi roste také popularita služby Venmo (i tu vlastní PayPal) pro jednoduché zasílání peněz mezi lidmi pomocí mobilu, která podporuje například i zadávání plateb přes Siri nebo iMes­sage. A dále specifické aplikace, jako je Credit Karma, jež umožňuje lidem zjistit, pochopit a zlepšit jejich úvěrové hodnocení, což je v USA velmi důležité. Pokud jde o naši firmu, tak ve spolupráci s naším partnerem v USA nabízíme digitální banku formou služby, která je vhodná právě pro malé komunitní banky, jež nemají kapacity ani kompetenci vyvíjet si své vlastní digitální bankovnictví. Nabízíme pak rovněž celou banku jako službu, takže například sportovní kluby mohou mít pro své fanoušky vlastní banku pod svou značkou.

Nerozděloval bych svět na západ a východ a nepodceňoval bych východní země. Například v Rusku stát provozuje centrální systém pro biometrické ověření identity klientů pomocí rozpoznání obličeje a hlasu, ruské banky Sberbank a Tinkoff Bank jsou vysoce inovativní, provozují rozsáhlé ekosystémy otevřeného bankovnictví, umožňují klientům hlasové ovládání. Gruzínská TBC zase například zobrazuje klientům relevantní obchodní nabídky, jakmile se přiblíží k danému obchodu, a připravuje ověření platby pomocí rozpoznání obličeje, takže klient nebude muset mít u sebe platební kartu ani použít svůj mobil.

A jaké jsou odlišnosti ve vývoji a rychlosti nasazování inovací?

V USA je méně regulací a je kladen menší důraz na bezpečnost a větší na uživatelské pohodlí, což samozřejmě prospívá inovacím. V Rusku naopak musí banky splňovat přísné bezpečnostní standardy vydávané FSB (Federální služba bezpečnosti), což může inovace komplikovat.

Nemyslím si ale, že je rozdíl v tempu nasazování inovací primárně dán zemí původu či velikostí banky. Rozhodující je vždy nastavení dané organizace a její kultura. Zda hledá příležitosti, jak svým klientům zlepšit život a dát jim to, co chtějí, i když to někdy znamená ohrozit nebo změnit svůj stávající byznys. To je pro tradiční banky těžká disciplína.

Má na zájem o technologie pro finanční sektor nějaký vliv koronavirová pandemie?

Ano a velký. Mnozí klienti si během krize uvědomili, že nejenže nemohou, ale ani nechtějí a nemusí do banky chodit. To platí i pro starší a konzervativnější klienty. Banky to vnímají a zároveň v omezování pobočkové sítě vidí prostor pro snižování nákladů, a proto zrychlují digitalizaci. Interně si navíc uvědomily, že ani jejich zaměstnanci nemusí do banky vždy docházet, a umožňují jim práci z domova. Chtějí dokonce významně snížit počet kancelářských míst, jejich počet některé banky plánují až o třetinu nižší než počet zaměstnanců. Digitalizace však neznamená jen transformaci produktů a služeb, ale také možnost poradenství na dálku, kdy se klienti mohou spojit s bankovním poradcem prostřednictvím videohovoru z pohodlí svého domova.

Jaké zajímavé inovace jste u svých klientů z oblasti finančních služeb v poslední době uvedli?

Například pro korporátní klienty jsme zavedli službu, jež jim zobrazí informace o spolehlivosti jejich proti­strany, pro obchodníky vhled do jejich zákaznické báze, tedy porozumění, jací klienti u nich nakupují, kdy, jak často a kolik utrácí, a bankám poskytujeme vhled do chování jejich ­klientů v digitálních kanálech, který jim slouží k odstranění problematických míst. To má pozitivní dopad nejen na zákaznickou zkušenost, ale především na digitální prodeje. Zavádíme samozřejmě u klientů také plně digitální onboarding, tedy založení klienta a otevření účtu v nové bance. A v neposlední řadě realizujeme mnoho projektů na poli bezpečnosti, která se stává pro digitální bankovnictví klíčovou. Poskytujeme bankám a jejich klientům digitální klíč, jenž jim umožňuje ověřit přihlášení, transakce a platby kartou, a pro mobilní aplikace také velmi vysoké zabezpečení před kyberútoky.

Za jak zásadní považují české finanční ústavy konkurenci v podobě internetových bank typu Revolut?

Některé banky je podceňovaly a nedokázaly dohlédnout, jak změní prostředí finančních služeb. Očekávaly, že osloví jen pár studentů a geeků, ale dnes má Revolut již 12 milionů klientů a například Air Bank 800 tisíc, a pokračují v růstu. Důležitější ale je, že u klientů změnily vnímání toho, jak má vypadat a kolik má stát bankovní produkt. Revolut a ostatní neobanky přirozeně začaly s produkty, kde je možná automatizace, a mohou u nich tedy klientům nabídnout zvýšení komfortu i rychlosti a zároveň nižší cenu. Jsou to produkty, které tradiční banky naceňují, jako by se stále zpracovávaly ručně, ať už jsou to zahraniční platby za jedno procento, nebo dokonce devizové konverze za tři procenta, což jsou v době plně digitálního zpracování absurdní ceny. Takže si myslím, že dnes je již banky vážně berou. Služby jako Revolut u klientů bank výrazně změnily jejich očekávání a banky na to musí reagovat.

Přejímají české pobočky finančních institucí inovace od mateřských firem, nebo se některé inovace z českých poboček prosadily i v zahraničí?

Přenos inovací mezi jednotlivými zeměmi je bohužel stále minimální. Nejde však jen o inovace jako takové. Některé regionální bankovní skupiny si konečně uvědomují, že nemohou v každé zemi paralelně vyvíjet stejné digitální bankovnictví, a již vyvíjejí skupinová řešení. Z tohoto důvodu jsme i my vytvořili náš vlajkový produkt Digital Banks OS, který bankám poskytne platformu pro vývoj unikátních digitálních řešení, ale bez nutnosti vývoje systémových služeb, jež se mezi bankami neliší a které mohou nakoupit namísto jejich nákladného, komplikovaného a rizikového ­interního vývoje.

Jak si český fintech obor stojí v porovnání se zahraničím?

Máme několik velmi zajímavých fintechů, ale velikost naší fintech scény odpovídá velikosti naší země, takže by se daly spočítat na prstech. Některé z nich expandují v regionu a pár z nich už má globální zákaznickou bázi, ale klíčové pro ně bude v dohledné době dosáhnout provozního zisku, protože investoři do fintechu jsou nyní výrazně opatrnější než dříve.

Jak vnímáte přínos otevření bankovních rozhraní na základě směrnice PSD2? Vznikly zajímavé projekty a služby, nebo na ně teprve čekáme?

Přínos pro klienty je významný. Tato evropská regulace otevírá a demokratizuje platební trh v rámci EU. A je inspirací i pro trhy mimo EU. Například Rusko a některé další země bývalého Sovětského svazu plánují národní regulaci inspirovanou PSD2 a žádají nás o konzultace a pomoc s jejich přípravou a zavedením.

Dosud se banky a další poskytovatelé finančních služeb zaměřovali na základní, regulované služby, tedy na přehled informací o účtech a na inicializace plateb, ale objevují se další aplikace nad rámec regulace. Pro naše klienty jsme například implementovali službu umožňující jednoduchou integraci ERP systémů firemních klientů do banky. Dále například systém ověření příjmů a výdajů klienta přímo z jeho účtů, jako vstup do jeho úvěrového hodnocení, bez nutnosti předkládat papírová potvrzení. A další inovace budou rychle přicházet.

Článek byl publikován v komerční příloze HN ICT revue.

Související