Po hodinách klikání na internetu nebo bloumání mezi "psími" regály v obchodech je výsledný nákup hotov. A i když máte pocit, že základní výbava pro psa je kompletní, pro jistotu ještě do vozíku přihodíte nějakou tu hračku. Ale potřebuje váš pes několik pískacích hraček? A co když bude cokoliv, co vydává pisklavý zvuk, bytostně nesnášet?

No dobrá, hračka už je zpátky v regálu a vzniklé místo zaplnil kartáč. Jste si ale naprosto jisti, že právě tento kartáč je na srst vašeho pejska vhodný? Pokud ne, nechte nákup na pozdější dobu.

Co tedy ale pro čtyřnohého parťáka potřebujete mít ve chvíli, kdy překročí práh nového domova?

Bude se hodit
  • Stopovačka
  • Postroj
  • Náhubek
  • Háček na klíšťata
  • Cestovní miska
  • Ochranný autopotah
  • Furminátor
  • Pamlskovník
  • Psí šampon
  • Přípravky proti parazitům
  • Kleště na drápky
  • Psí lékárnička

Na nové granule zvykejte štěně pomalu

Největším oříškem bývá pro nového majitele psa výběr granulí, přitom základní pravidlo velí jasně: "Dávejte štěněti to, na co je zvyklé." Než tedy nějaké granule koupíte, zeptejte se chovatele, čím vašeho mazlíčka krmí, a ve stejném duchu pokračujte i v prvních dnech jeho pobytu v novém domově. A i když máte dojem, že vámi pořízené granule jsou zásadně lepší než ty, kterými se živilo dosud, nezkoušejte štěně za každou cenu navyknout na něco jiného, mohlo by mít zažívací problémy. Na jiné granule samozřejmě přejít můžete, ale přechod musí být pozvolný − postupným přidáváním nových granulí do misky a zvyšováním jejich poměru vůči těm původním, a to po dobu minimálně dvou týdnů. Opatrní buďte také s pamlsky. Pro štěně jsou vhodné menší a měkčí kousky. K sehnání je mnoho typů určených přímo pro štěňata.

Základní výbava pro štěně

Kromě granulí a pamlsků se štěně neobejde bez misky na žrádlo a pití, pelechu, obojku, vodítka nějaké té hračky na upoutání pozornosti. Víc toho první dny štěně nepotřebuje.

Misku na žrádlo a pití vybírejte podle velikosti plemene. Volit můžete z různých materiálů, od levných plastových misek přes nerezové s protiskluzovým gumovým povrchem až po dražší, ale stabilní keramické misky. Štěně bude mít tendenci vodu z misek rozlévat, takže čím stabilnější miska bude, tím lépe.

Největším oříškem bývá pro nového majitele psa výběr granulí, přitom základní pravidlo velí jasně: „Dávejte mu to, na co je zvyklý.“
Největším oříškem bývá pro nového majitele psa výběr granulí, přitom základní pravidlo velí jasně: „Dávejte mu to, na co je zvyklý.“
Foto: Shutterstock

Základem všeho je pelíšek. Místo, ve kterém se bude nový člen rodiny cítit dobře a bezpečně. Pro začátek volte nějaký menší, do kterého se může štěně schoulit. Vhodné jsou ty, které mají měkké hrany, na které si psi rádi pokládají hlavu a pozorují okolí. Nemusíte kupovat hned ten nejdražší, štěně z něj stejně za chvíli vyroste, pokud ho tedy dříve nerozcupuje na malé kousky. Štěňata ve snaze hrát si a upoutávat pozornost mají tendenci ničit a trhat. A pelech bývá první na ráně.

Abyste nepřišli (nejen) o boty

Jak už bylo řečeno, štěňata mají vrozenou potřebu kousat a žvýkat a nejčastěji si tuhle potřebu vybíjejí na tom, co je "po ruce", tedy vybavení domácnosti. Pokud nechcete mít knihy, boty, polštáře, prostě cokoliv, co je v dosahu a psovi zavoní, v rozcupovaném či ožužlaném stavu, musíte štěně nějak zabavit. Dát mu vhodnou náhražku. K tomu slouží nejrůznější kosti, parohy a jiné pamlsky, které štěně dokážou zabavit na dlouhé hodiny. Skvělé jsou žvýkací kosti z kávového dřeva, které navíc podporují čištění chrupu. Při žvýkání se z nich uvolňují jemná vlákna, která jsou pro psy naprosto neškodná, na rozdíl od třísek z různých dřevěných hraček či vašeho nábytku.

Jde se na procházku

První psí obojek by měl mít zapínání na přezku a mezi něj a krk štěňátka by se měly vejít dva prsty. Jak ale štěně poroste, bude potřebovat obojek nový. Ideální jsou silnější, polstrované, které během výcviku, ale i v běžném provozu neničí měkké tkáně. Mějte na paměti, že špatný obojek může psovi přivodit zdravotní problémy. A to poslední, co chcete, je, aby vašeho psa bolela ze špatného obojku hlava.

Typ vodítka zvolte podle velikosti psa. Mělo by být pevné a pohodlné do ruky. Pro nejmenší psy vyberte lehké tenké vodítko s pevnou délkou.

Co pejsek i majitel ocení?

Některé věci štěně hned nepotřebuje, ale vyplatí se je mít od začátku, aby si na ně zvyklo. Typickým příkladem může být cestovní přepravka − bude se hodit jak akčním, tak pohodářským psům. Stačí ji položit vedle pelíšku a nechat psa, aby si k ní sám našel cestu. Mnoho štěňat v ní začne po nějaké době spát, protože se tam cítí v bezpečí. Přepravka, kterou už mají "očichanou", jim pak slouží nejen na cestování, ale také na spaní či jako herní místo. Brzo pořiďte i kartáč nebo furminátor (kovové hrablo na srst), a to nejen proto, že by štěňata měla být pravidelně vyčesávána kvůli vylepšení stavu srsti a kůže, ale zejména z toho důvodu, aby si pejsek na vyčesávání zvykl.

První psí obojek by měl mít zapínání na přezku a mezi něj a krk štěňátka by se měly vejít dva prsty.
První psí obojek by měl mít zapínání na přezku a mezi něj a krk štěňátka by se měly vejít dva prsty.
Foto: Shutterstock

Nezapomeňte na nějakou hračku. Není nutné jich mít přehršel, ale zcela jistě přijde chvíle, kdy bude třeba mít nějakou po ruce. Pomůže vám upoutat pozornost štěněte, překazit jeho lumpárny či ho "restartovat" během výcviku. Na výběr máte ze široké škály hraček v různém cenovém rozpětí, od plyšových přes pískací až po nejrůznější žvýkací míčky, kosti a inteligentní hračky. Mezi nejoblíbenější pak patří přetahovadla, která si navíc můžete vyrobit sami. Stačí vám k tomu čtyři dlouhé tři centimetry široké proužky, které nastříháte třeba ze starého pevnějšího trička, spojíte je uzlem a postupně propletete. Internet je plný návodů na jejich výrobu.

Boudu až za pár měsíců

Zapomeňte na to, že dáte štěně rovnou do boudy. Na ni by si mělo postupně zvykat. K tomu mu bude v prvních týdnech stačit pár minut denně. Ideální bouda je pevná a zateplená, odpovídající velikosti psa, měl by z ní být výhled na branku a vchodové dveře. Klíčové jsou rozměry, neb v tomto případě neplatí pravidlo, že co je velké, to je dobré. Bouda sice musí být dostatečně rozměrná, aby se v ní pes netísnil, ale zase ne příliš, aby se cítil v bezpečí a nebyla mu v ní zima. Obecné pravidlo říká, že na jeden centimetr kohoutkové výšky psa by měl připadat prostor o rozměru 100 cm2. V dobré boudě se pes musí dokázat pohodlně natáhnout a bez problémů otočit.

Článek byl publikován v komerční příloze HN Život se zvířaty.