Psi mě provázejí celým mým životem. Už když jsem si jako malá holka plácala bábovičky z písku či budovala hrady, mým architektonickým výtvorům přihlížel nějaký chlupáč. V dětství to byla jezevčice Dynka. Po ní přišla série vlčáků i psů ve stylu "pojďme pomíchat vesnické geny". Každý z nich v mém životě zanechal nesmazatelnou stopu a mnoho vzpomínek, ale nikdy jsem s nimi nezažívala to, co se shibou Šejmi.

Je to vůbec pes?

Šejmi jsem si s bývalým přítelem pořídila po téměř desetiletém vztahu. Měla to být taková příprava na dítě. A po pravdě řečeno, vlastně vůbec netuším, proč volba padla právě na tuto rasu. Do té doby jsem totiž shibu viděla jen jednou, u své kamarádky. Dnes je to módní plemeno, ale dříve to byla spíš rarita. Mnoho informací jsme o plemenu neměli, navíc kamarádky pes nás absolutně ignoroval. V podstatě jsem se ho i bála. Nitky osudu ale rozhodly.

Těžko se mi můj vztah se Šejmi popisuje lidem, kteří se shibou nemají žádné zkušenosti, ale od prvního okamžiku bylo zřejmé, že je naprosto jiná. To, co jsem do té doby o jakémkoliv zvířeti věděla, jsem mohla rázem zapomenout. Najednou jsem doma měla psa, který byl samostatný, tichý, čistotný. A páníčci ho absolutně nezajímali. Žil v přesvědčení, že všemu vládne. Prostě přesně v duchu toho, co slibovalo motto na stránkách shiba klubu: "Kdyby shiba směla vyslovit jedno jediné slovo, znělo by nepochybně 'moje'. Moje jídlo, moje hračky, můj dům, můj člověk, můj svět."

Shiba. Pes, který neví, co chce, ale nedá pokoj, dokud to nedostane.
Shiba. Pes, který neví, co chce, ale nedá pokoj, dokud to nedostane.
Foto: archiv Miroslavy Kohoutové

Nelze se nezamilovat

Každý den našeho společného života se nese ve znamení hledání vzájemné rovnováhy. Taková psychologická hra, kterou chcete vyhrát, ale některé dny ji prostě na celé čáře projedete. Váš soupeř je opravdu chytrý. Pokud tedy inteligenci nedáváte do rovnítka s poslušností. Tou Šejmi ani po dvou letech profesionálního výcviku neoplývá. Je dominantní a tvrdohlavá. Má svoji hlavu, principy, nálady a rozmary. Pokaždé mě překvapí tím, co dělá, jak se chová. Vždycky totiž jinak než ostatní psi. I na cvičáku neomylně najde způsob, jak dospět ke stejnému výsledku zcela odlišně než ostatní čtyřnožci. Dokáže přechytračit všechny − včetně ostřílené cvičitelky.

Změnila mi život

Spoustě mě toho naučila. Klidu, trpělivosti, schopnosti vnímat věci jinak. Také mi moc pomohla. Ve chvílích, kdy jsem byla na dně, protože i takové věci v životě přijdou a pes je pak tím nejlepším terapeutem. Hodně jsme toho spolu zažily − zdolaly pohoří Rodop, u řeckého jezera Kerkini se ve křoví ukrývaly před vodními buvoly, prožily Vánoce ve Splitu, obdivovaly bublající bahenní sopky v Berce, přestály ničivou bouři při stanování v Rumunsku, ustály pád masy sněhu půl metru před námi, vyšlapaly 1470 schodů na Drákulův hrad, dojímaly se krásami Slovenska i malebností rakouských vinic.

Blog plný zážitků

Její povaha mi přišla natolik jedinečná, že jsem se chtěla o naše společné zážitky podělit, a tak o Šejmi vznikl první psí blog a dvě knihy plné vtipných příběhů. A ač jsem si nikdy nepřála být blogerkou, a několik let mého psaní nikdo netušil, jak vypadám, musím přiznat, že blog už je mou nedílnou součástí a na přívalu pozitivní energie, která každý den přichází od mých sledujících, jsem závislá. A za to vše vděčím své shibastické psí parťačce Šejmi.

Miroslava Kohoutová, blogerka, autorka knihy Pes z pekla

Článek byl publikován v komerční příloze HN Život se zvířaty.