Snad žádný jiný zástupce zvířat se nevyskytuje v tak rozmanité škále variant jako pes. Největší odlišností jednotlivých plemen je přitom jejich srst. Liší se délkou, barvou, strukturou a nároky na péči.

Psí srst většinou tvoří dvě vrstvy. Tou první je jemná a měkká podsada, která psům slouží jako tepelná izolace. V létě je řidší, v zimě zase zhoustne, aby zvíře chránila před chladem. Druhá vrstva je delší a drsnější. Jedná se o tzv. pesíky − ty mají za úkol chránit zvíře před vlhkem. Krycí srst obsahuje barvivo melanin, které ovlivňuje její barvu. Během roku oba typy chlupů postupně vypadávají a jsou nahrazovány novými. U některých psů ale můžeme pozorovat i mírnou změnu zbarvení v různých ročních obdobích.

Srst psa má tedy především ochrannou funkci. Kromě ochrany před zimou ho chrání před UV zářením a poraněním. Hustá podsada pak zabraňuje zranění, například při prolézání křovím. Srst psa je zároveň samočisticí, což znamená, že nečistota z ní sama po nějaké době odpadne.

Bez každodenní péče krásné srsti nedocílíte

Základní péči zvládnou chlupáči sami. Srst si přirozeně vyčesávají, když například prolézají křovím nebo se válejí na zemi. To ale neplatí u speciálně vyšlechtěných plemen, která se bez zásahu a pomoci páníčků neobejdou. Vyšší nároky na péči o psí srst ze strany majitelů jsou také z praktických důvodů. Psi již dávno nepobíhají jen venku a okolo domu, ale bydlí s námi v našich obývácích a mnohdy i spí na našich gaučích či postelích. Proto se zvyšují požadavky na hygienu a pravidelné vyčesávání. Nikdo nechce mít koberec plný psích chlupů. Navíc krásná srst je vizitkou zdraví psa. "U pejsků je zdravá a lesklá srst důkazem, že je o ně dobře pečováno, a svědčí zároveň o dobrém zdravotním stavu zvířete. Krásné srsti docílíte každodenní péčí, jako je kartáčování a rozčesávání zamotané srsti, používáním vhodné kosmetiky a hlavně správnou výživou," říká Jaroslav Mareš, majitel psího salonu. "Jednou z chyb, kterých se mnoho lidí dopouští, je, že po vykoupání dlouhosrstých plemen nechají namočenou srst volně usychat na vzduchu. Srst je ale třeba vyčesávat, a pokud možno vyfoukat fénem a tím předejít jejímu kroucení a polámání. Teprve poté je možné ji dobře upravit střihem. Neméně důležité je dobře rozčesat psí srst už před koupáním, aby se šampon dostal až na kůži, vymyly se všechny nečistoty a kůže se pod nerozčesanými chomáči nezapařila a nechala se dobře vysušit," popisuje správnou péči o psí srst Mareš.

Co plemeno, to jiné nároky

Někteří chlupáči vyžadují jen minimální péči, jiní se bez každodenního pečlivého vyčesávání svými majiteli neobejdou. Přičemž platí, že čím více se typ srsti vzdálil od své původní formy, tedy srsti vlků, která byla uzpůsobena životu ve volné přírodě, tím větší péči vyžaduje.

Podle druhu osrstění rozdělujeme psy na krátkosrsté, dlouhosrsté a hrubosrsté. "Třeba knírač je typickým představitelem hrubosrstých plemen, jejichž srst se upravuje takzvaným trimováním neboli vyškubáváním. Základním znakem je, že odumřelá srst nevypadává sama od sebe, ale musí se pravidelně trimovat s následnou doúpravou nůžkami. Pokud je srst dostatečně zralá, trimování je pro psa nebolestivé a hrubé srsti nesmírně prospívá. U tohoto jediného druhu srsti také platí, že psa koupeme až po úpravě. Dalším typem srsti je kudrnatá, také nelínající srst. Typickým, a u nás asi nejrozšířenějším představitelem této skupiny, je pudl. Srst má kudrnaté jemné pesíky bez podsady, které odrůstají jako lidské vlasy, a pokud se nestříhají, začnou se z nich tvořit šňůry. Srst je velmi jemná a snadno plstnatí. Psa je tedy potřeba každodenně kartáčovat a přibližně jednou za dva měsíce vykoupat a upravit střihem," vysvětluje péči o srst Mareš.

U většiny plemen přitom stačí zbavit srst nečistot pravidelným vyčesáváním a kartáčováním. "U těch dlouhosrstých je třeba nečesat jen svrchu, ale pročesat srst po celé délce chlupu. Tím se předejde vzniku dredů. Pokud je pes příliš špinavý a nevoní, je možné ho s použitím kvalitní kosmetiky koupat tak často, jak je potřeba, klidně už po dvou či čtyřech týdnech, protože dnešní kvalitní přípravky obsahují přísady a oleje, které jsou pro kůži a srst prospěšné," popisuje základní péči o psa Mareš. Během koupání bychom si měli dávat pozor na to, aby se šampon nedostal psovi do očí a uší. Aplikaci šamponu provádíme dvakrát po sobě a šampon důkladně opláchneme.

Péče o dlouhou srst je náročná

Zvláště péče o dlouhou srst je náročná a v období línání může být odstraňování odumřelé podsady zkouškou trpělivosti. Rozhodně se ji ale nevyplatí podceňovat, protože odumřelé chlupy mohou být příčinou vzniku zánětů kůže. Jelikož je vyčesávání zplstnatělé srsti pro psa velmi nepříjemným zážitkem, mělo by se mu předcházet pravidelným vyčesáváním. Pokud se vytvoří zplstnatělá místa, musí přijít na řadu nůžky nebo střihací strojek. Ve chvíli, kdy zplstnatělá srst nejde vyčesat, nebo dokonce zapáchá kvůli množícím se bakteriím, je nutná návštěva veterináře nebo psího salonu. V něm bývají psi často klidnější, než když péči provádí sám majitel. "Psi v salonu lépe drží a jsou klidnější, protože mají z cizí osoby respekt a necítí oporu ve svém majiteli. Roli zde hraje také věcný a vyrovnaný přístup psího kadeřníka, jeho klidný projev a jemná manipulace. Když víte, jak a co máte upravit, vše probíhá rychleji. Pes z vás cítí jistotu a nepanikaří," vysvětluje Mareš.

Co se v mládí naučíš…

Můžete mít správné nůžky, furminátor, tedy speciální hrablo na vyčesávání, mluvit na psa klidně a dělat všechno správně, ale když pes není zvyklý na péči o srst odmalička, může se v dospělosti koupání či vyčesávání urputně bránit. Základním pravidlem v péči o psa, a nejen v oblasti srsti, je tedy postupné navykání na nové podněty už od štěněčího věku. Jen tak předejdete řadě problémů v dospělosti. Se sprchou proto psa seznamujte postupně. Při prvním koupání položte na dno vany ručník nebo nějakou podložku, aby pes cítil pevnou půdu pod nohama. Kluzká vana by pro něj mohla být stresující. Vodu pusťte pouze mírně a krátce psa osprchujte. Po celou dobu na svého čtyřnohého kamaráda mluvte klidně a vesele, chvalte ho a následně ho náležitě odměňte za jeho hrdinský výkon.

Článek byl publikován v komerční příloze HN Život se zvířaty.