Když Tereza Holubová přemýšlela nad originálním dárkem pro svého přítele, volba padla na ježka bělobřichého. Ještě před rokem o jeho existenci neměla nejmenší potuchy, nyní patří k těm, kteří mají tohoto neobvyklého živočicha doma. Dojet si pro něj musela z jižních Čech až na Pardubicko; chovatelských stanic v České republice totiž moc nenajdete.

Aby mu jídlo chutnalo

Ježek je hmyzožravec, proto jsou pro něj nejlepší potravou různé druhy hmyzu z domácího chovu. Nejraději má červy, cvrčky, sarančata nebo šváby, také si rád pochutná na uvařeném nesoleném kuřecím mase nebo vařeném vaječném bílku. "Může jíst i ovoce, které obsahuje stopové prvky a vitamíny, jako například borůvky, ale ty zrovna náš ježek nejí," říká Tereza a dodává: "Kromě Cheddara, jak se náš ježek jmenuje, se musím starat také o jeho červy, abych je správně vyživila a on z nich přijal co nejvíce živin. Krmím je salátem, okurkou, jablkem, ovesnými vločkami a pečivem."

V zajetí ježci nejčastěji dostávají kočičí granule a konzervy. Co ale nikdy nesmí k jídlu dostat, jsou citrusy, ořechy, hroznové víno, rozinky, cibule, česnek a mléčné výrobky. Kvůli riziku odvápnění kostí by se mu jednou za měsíc měl podávat vápník a samozřejmostí by měl být také stálý přístup k vodě. Jíst by měl z těžkých keramických misek se zahnutými okraji, aby z nich na podlahu nevylézali červi. Také se nedoporučuje používat pítka, a to kvůli možnému poškození zoubků.

Zajímavosti:
  • Ježci jsou uctíváni v mnoha kulturách po celém světě.
  • Podle keltského mýtu jsou to čarodějnice v přestrojení.
  • Bylo vyšlechtěno téměř 100 barevných variant.
  • Jsou odolnější vůči toxinům – zkonzumují i štíry a jedovaté hady.
  • Na každé noze mají jen čtyři prsty.
  • Dožívají se až devíti let.

Připravte se na netradiční rituál

Ježek bělobřichý je v mnohém podivín. Asi ten nejpodivnější rituál, který provádí, je "házení sliny na záda". Téměř celá záda si nasliní vždy, když ucítí nové pachy. "Pokaždé, když ježek ochutná ve svém životě něco nového, začne takzvaně házet slinu na záda. V té chvíli mu jde pěna od pusy a vypadá to, jako by měl nějaký epileptický záchvat. Když to Cheddar udělal poprvé, chvilku jsem se o něj bála, ale celé to naštěstí trvalo jen krátkou dobu. Překvapilo mě, že na to, jak je malinký, dokáže vytvořit opravdu velké množství slin. Ještě se u toho zvládne celý zkroutit a hlavičku otočit až úplně na záda.

Určitě je to jedna z věcí, na kterou by měl být každý začínající chovatel upozorněn," popisuje svoji zkušenost s ježčím rituálem Tereza.

Zvláštní péči ježek nevyžaduje

Přes všechny své rozmary a netradiční rituály je péče o ježka relativně snadná. Je proto ideálním domácím mazlíčkem do dnešní uspěchané doby. Má rád své zázemí, užívá si dovádění na kolotoči a párkrát týdně je dobré, když ho necháte proběhnout po místnosti. Některý sice zůstane stát jako pecivál na místě, jiný ale možnost pohybu po větší ploše náležitě ocení.

Koupání ho stresuje, celý den prospí, nesmí být v průvanu, a když ucítí nové pachy, provádí podivný rituál. Navíc krmit musíte i jeho jídlo. Ježek bělobřichý, živý jehelníček s mnoha neobvyklými potřebami, je navzdory v...
Koupání ho stresuje, celý den prospí, nesmí být v průvanu, a když ucítí nové pachy, provádí podivný rituál. Navíc krmit musíte i jeho jídlo. Ježek bělobřichý, živý jehelníček s mnoha neobvyklými potřebami, je navzdory všemu výše uvedenému stále populárnějším domácím mazlíčkem.
Foto: archiv Miroslavy Kohoutové

Prostor, v němž bude ježek u vás doma pobývat, by měl odpovídat jeho velikosti, neměl by v něm být průvan ani prvky, o které by se mohl zranit. Nevhodná je proto klec, zatímco umělohmotný box nebo terárium budou pro pichláče ideální. V nich by neměly chybět nejrůznější úkryty, do nichž by se mohl během dne schovat. "Cheddar spí v dřevěném domečku a jako podestýlku používáme ASAN, který je měkoučký a má zvýšenou schopnost absorpce vlhkosti," přibližuje ježčí potřeby Tereza.

K pravidelné péči o ježka patří zastřihávání drápků, které mu rostou velmi rychle. Koupat by se ale vůbec neměl. Jen ve výjimečných případech se mu znečištěné bodliny mohou jemně polévat vodou a čistit kartáčkem. Čisticí rituál totiž zvládne sám. Stačí mu k tomu písek pro činčily.

Zvláštní je ježkova reakce na nebezpečí. Jakmile se cítí v ohrožení, schoulí se do klubíčka a začne funět, vydávat prskavé zvuky a nadskakovat.

Ospalec, který nesmí hibernovat

Na rozdíl od ježků evropských se ježek bělobřichý neukládá k zimnímu spánku. Je to teplomilné zvíře, jemuž vyhovují teploty v rozmezí od 22 do 26 stupňů, proto mu někteří chovatelé dávají pod ubikaci vyhřívací dečku. Pokud by byla teplota v místnosti příliš nízká, měl by tendenci hibernovat, a to by pro něj mohlo být i smrtelné.

Samotného spánku si během dne ale užije dost. Ježek je totiž noční tvor, který celý den prospí. Večerní čas probuzení je hodně individuální. Někteří se probouzejí kolem deváté hodiny, jiní až po půlnoci a pak řádí celou noc. Ze spánku by se v žádném případě neměl budit. "Věděla jsem, že je ježek noční zvíře, ale stále jsem doufala, že bude někdy vzhůru dříve, abychom si ho mohli také pořádně užít," dodává Tereza a upozorňuje, že právě kvůli svému nočnímu režimu není vhodný pro úplně malé děti, které by jej narušovaly.

Specifický samotář

O ježkovi bělobřichém se říká, že má kočičí povahu. Je klidný, nezávislý a od svého majitele potřebuje pochopení svých specifických potřeb. Často se upne na jednoho člověka, kterému pak bezmezně důvěřuje. Toto pouto ovšem není natolik silné, aby se nedokázalo zpřetrhat nějakou banalitou, vzniklou například při ošetřování zranění. "Také se říká, že ježek dokáže na svého páníčka zapomenout během jednoho jediného týdne," upozorňuje na ježčí specifika Tereza.

Neobvyklá je i jeho reakce na nebezpečí. Jakmile se cítí v ohrožení, schoulí se do klubíčka a začne funět, vydávat prskavé zvuky a nadskakovat. Stejný obranný reflex má i ve chvíli, kdy se mu něco nelíbí. A je toho opravdu mnoho, co ho dokáže pěkně naštvat. Jeho bodliny jsou pak jako jehly, zatímco když je v klidu, jsou jemnější, relativně hebké a dá se do nich i zabořit prst.

Nepříjemným obdobím je pro ježka dospívání, kdy bodliny několikrát vyměňuje. Právě v této době se u něj značně zhoršuje chování, které se vrací do normálu teprve v okamžiku, kdy dojde k obměně jeho pichlavého "kožíšku".

S ježčí povahou je to vůbec složité. Někteří se dají dobře ochočit, jiní vám budou tvrdošíjně vzdorovat. "Jsou i takoví ježci, kteří si klidně lehnou na záda a nechají se masírovat na bříšku, ale tento kontakt náš Cheddar absolutně nesnese. Když se mu něco nelíbí, dokáže se pořádně naježit. To mu potom musíme dát prst k čumáčku, aby si nás očichal a uklidnil se. U ježků je toho opravdu hodně, co nemají rádi. Třeba nesnášejí, když se jim sahá na zadeček, takže se toho našeho snažíme hladit zepředu jen na čumáčku a na hlavičce," vypočítává Cheddarovy rozmary Tereza.

A jak se Cheddar vyrovnává se samotou? "Tak tu snáší opravdu dobře. Mám dokonce pocit, že se sám cítí mnohem lépe, než když mu děláme společnost," dodává Tereza.

Článek byl publikován v komerční příloze HN Život se zvířaty.

Související