Dřevo, uhlí, elektřina, plyn, nebo tepelné čerpadlo? Zdrojů, jimiž je dnes možné vytápět domy a byty, je mnoho. Podle odborníků se ale výběr zužuje hned na začátku, protože ne každý zdroj lze použít všude.

Některé tepelné zdroje jsou jako stvořené pro novostavby, jiné pro rekonstruované domy. Stáří objektu ale není jediným kritériem výběru vytápění. Rozhodující jsou tepelné ztráty, existence přípojek (nebo ochota do nich investovat), požadavek na komfort a pohodlnou obsluhu nebo nároky na servis tepelného zdroje. Komu nevadí štípat polena, plnit kotel tuhými palivy a vynášet popel, může každou zimu šetřit se dřevem. Kdo je náročný a nechce mít s vytápěním žádné starosti, může dát přednost elektřině − za cenu vyšších účtů.

Kdo počítá, šetří

Důležité je hned na začátku spočítat tepelné ztráty stavby. O nich rozhoduje použitý materiál na výstavbu i úroveň zateplení fasády či kvalita oken. "Zásadní je co nejpřesněji stanovit celkovou roční potřebu tepla a průběh potřeby během každého dne, ideálně i každé hodiny. Z těchto podkladů lze pak odvozovat vše ostatní. I proto by se návrhem vytápění měl zabývat projektant," říká Josef Hodboď, odborník na vytápění portálu TZB-info.cz.

To potvrzuje i Jiří Beranovský, energetický expert ze společnosti EkoWATT. "Při volbě vytápění sledujte zejména spotřebu, respektive potřebu tepla na vytápění, která se měří v kWh/m².rok. Tento údaj je například v Průkazu energetické náročnosti budov (PENB), který je nedílnou součástí při prodeji nemovitosti. Vynásobením tohoto čísla plochou objektu získáte jeho přibližnou spotřebu tepla, a tak si můžete snadno dopočítat i celkové náklady na vytápění," konstatuje Jiří Beranovský.

U novostaveb se spotřeba tepla řeší už při samotném projektu. Podle odborníků se proto vyplatí stavět nízkoenergetické domy, které spotřebují do 50 kWh/m².rok, nebo pasivní domy se spotřebou do 15 kWh/m².rok. Stále častěji se objevují i takzvané plusové domy, které vyrobí více energie, než samy spotřebují a přebytky pak posílají do sítě nebo do akumulačního zařízení, odkud je berou v případě potřeby. "Nižší spotřeba se projeví na celkových platbách za energie. V pasivním domě zaplatíte za vytápění přibližně polovinu toho co v běžném domě," dodává Jiří Beranovský.

Pelety jsou dobrou alternativou ke dřevu.
Pelety jsou dobrou alternativou ke dřevu.
Foto: Shutterstock

Vytápění, které stojí za to

Lidé zpravidla inklinují k vytápění, se kterými mají zkušenosti. Kromě toho jsou rozhodující už zmíněné náklady spojené s provozem tepelného zdroje. "Cena energie je při rozhodování důležitá. Nejlevnější je obvykle vytápění dřevem, nejdražší pak topení propan-butanem. Na internetu jsou pak kalkulačky, do nichž si lze zadat konkrétní kritéria domu, například velikost vytápěné plochy nebo počet lidí, a spočítat si orientační náklady na vytápění a ohřev užitkové vody. Jednu takovou máme i na portále TZB-info," uvádí Josef Hodboď.

Vezměme v potaz čtyřčlennou domácnost, která vytápí dům o podlahové ploše 150 metrů čtverečních. Stavba má tepelnou ztrátu mezi pěti a 10 kW. Za vytápění hnědým uhlím domácnost zaplatí kolem 44 tisíc korun ročně, asi o tisícovku levnější bude vytápění dřevem. Štěpka vyjde na 50 tisíc korun, o tři tisíce dražší bude vytápění dřevními peletami. Vytápění zemním plynem v kondenzačním kotli bude stát kolem 52 tisíc korun. Elektřina (akumulace) vyjde na částku kolem 64 tisíc korun. O něco levnější pak bude vytápění přímotopy. Provoz tepelného čerpadla, které ke svému chodu také potřebuje elektřinu, bude stát zhruba 52 tisíc korun. Pochopitelně záleží i na tom, za kolik palivo domácnost pořídí − třeba dřevo ze samotěžby bude levnější než prvotřídně naštípaná polena, které doveze dřevařská firma.

Jak už bylo řečeno, náklady ovlivňuje i stáří a úroveň zateplení objektu. "U novostaveb v pasivním standardu vychází obvykle lépe tepelná čerpadla, případně vytápění elektřinou v kombinaci s fotovoltaikou. U starších objektů je cenově optimální vytápění dřevem, zemním plynem, případně tepelným čerpadlem, které je v dlouhodobém horizontu srovnatelné s vytápěním zemním plynem," dodává Jiří Beranovský.

Když je blízko domu plynová přípojka a rozvod zemního plynu, je zajímavou volbou plynový kondenzační kotel.
Když je blízko domu plynová přípojka a rozvod zemního plynu, je zajímavou volbou plynový kondenzační kotel.
Foto: Shutterstock

Přípojky a další náležitosti

Důležité je uvažovat i nad dostupností zdroje energie. Kdo má les za domem, opatří si povolení a nebojí se samotěžby dřeva, má pravděpodobně vystaráno. Zpravidla všude pak bývá elektrická přípojka − na rozdíl od té plynové. Elektřina přitom přináší více možností, s její pomocí lze napájet elektrické konvektory, sálavé panely, podlahové i stropní vytápění. Elektřinu ke svému provozu potřebují i moderní zdroje, jako jsou tepelná čerpadla nebo elektrické kotle. Do jisté míry je možné vytápět i klimatizačními jednotkami − také ty potřebují napájení elektřinou. Jinými slovy, pokud není možnost použít jiný zdroj, elektřina je záchranou. Počítat je ovšem třeba s vyššími účty, i když náklady lze optimalizovat volbou levnějšího dodavatele.

Když je blízko domu (nebo přímo u něho) plynová přípojka a rozvod zemního plynu, je zajímavou volbou plynový kondenzační kotel. "Ten na rozdíl od elektřiny už vyžaduje odvod spalin a přívod spalovacího vzduchu. To se ale dnes snadno řeší jedním koncentrickým potrubím, kde spaliny odchází vnitřní trubkou a vzduch se přivádí v prostoru mezi vnitřní a vnější trubkou. Aktuálně nabízené plynové kondenzační kotle mají vysokou účinnost," dodává Josef Hodboď.

Z pevných paliv kromě dřeva přichází v úvahu dřevní pelety. U uhlí se totiž plánuje útlum těžby, což je vyvolané snahou omezit produkci oxidu uhličitého. Také pevná paliva vyžadují odvod spalin a přívod spalovacího vzduchu. U současných tepelných zdrojů s vysokou účinností je zpravidla nutné mít komín s odolností proti působení mokrých, agresivních spalin. Dřevo je možné spalovat nejen v klasickém, ale také ve zplyňovacím kotli. Nebo využít kamna a krby s teplovodní vložkou, které teplo rozvádí i do jiných místností, než kde jsou umístěny. Nutná je pak zásoba dřeva nebo dřevních pelet. Ty je možné nakupovat buď v menších pytlích po 15 kilech, nebo v takzvaných big-bagech po jedné tuně. Větší potřebu pelet lze řešit zásobníkem plněným peletami z cisterny. Peletové zdroje tepla mají vysoký stupeň automatizace řízení provozu, takže se komfortem blíží k vytápění plynem.

Pohodlné a bezstarostné teplo

Posledním důležitým kritériem při volbě vytápění je uživatelský komfort. "Například vytápění peletkami sice umožňuje automatické přikládání, musíte ale počítat s vynášením popela. U tepelných čerpadel je například nespornou výhodou, že není potřeba komín − na rozdíl od vytápění zemním plynem. U vytápění dřevem je kromě vynášení popela třeba počítat i s přípravou, manipulací s palivem a zvýšenou prašností," konstatuje Jiří Beranovský.

Nejnižší nároky na obsluhu má přímotopné elektrické vytápění. Jeho instalace vyžaduje jen úvodní revizi elektrických rozvodů, pak už ale − až do případné poruchy nebo ukončení životnosti − obsluhu a servis nepotřebuje. Vytápění plynem po jednorázové úvodní revizi plynového zařízení a odvodu spalin vyžaduje každoroční posezonní kontrolu kotle i odvodu spalin. Stejně jako u teplovodního elektrického vytápění se může vyskytnout nepatrný úbytek otopné vody, tedy i potřeba odvzdušnění.

Pevná paliva, nejvíce uhlí, kusové dřevo, méně pelety, jsou na obsluhu náročnější. "Vedle manipulace s palivem je nutné kotle, kamna i krby čistit a zbavovat vnitřní teplosměnnou plochu nánosů. Odvod spalin − tedy komín − je nutné třikrát za rok čistit, z toho jednou odborným kominíkem. Nejvyšší komfort poskytuje kombinace kotle na dřevní pelety s automatickým podavačem pelet z velkého zásobníku, který je plněn z cisterny na autě. Zde se míra obsluhy přibližuje vytápění plynovým kotlem," dodává Josef Hodboď.

Článek byl publikován v komerční příloze HN Stavba.

Související