Violka, sem tam nějaká kopřiva, bylinkový záhon a odlehlé kouty ponechané vlastnímu osudu. Na první pohled může podobná zahrada vypadat zanedbaně a ještě před pár lety by na ni kolemjdoucí hleděli skrz prsty. Nyní je ale opět trendy.
Anglickým trávníkům, které připomínaly spíše golfová hřiště, v mnoha rodinách odzvonilo. Trendem se v Česku stávají přírodní zahrady. "Krásná zahrada už dnes přestává být spojena jen s perfektně zastřiženým, provzdušněným a přihnojeným zeleným trávníkem. Takové travní plochy jsou navíc finančně i časově nejnáročnější," vysvětluje důvody odklonu Galina Slívová ze zahradnictví Zahrada je radost. "Lidé si přejí být blíže přírodě, chtějí si užívat krásu kolem sebe. Vnímat barvy, vůně, chutě, ale i proměny přírody v průběhu celého roku. Cítí také větší zodpovědnost," dodává.
Mít zahradu rád
Filozofie přírodní zahrady se dá nejlépe popsat dvěma slovy: žádná chemie. V praxi to reálně znamená vyvarovat se jakýmkoliv pesticidům, umělým hnojivům nebo rašelině k úpravě a obohacování půdy. "Zahrady bez chemie podporují soběstačnost a využívají materiály, které jsou k dispozici. Více přírodní zeleně a obnova ekosystému láká drobné i větší živočichy do míst, kde je zdravé prostředí, funguje fotosyntéza, navrací se voda do krajiny, čistí se a zvlhčuje vzduch," vyjmenovává Pavlína Fulínová ze spolku Přírodní zahrada.
150
Brněnský Ekologický institut Veronica ocenil už více než 150 přírodních zahrad po celé republice.
Založit si vlastní přírodní zahradu není příliš náročné, vyplatí se ale dodržet několik věcí a vše si pečlivě naplánovat. Ze všeho nejdůležitější je mít svou zahradu rád − dobře ji znát, vědět, která místa jsou slunná, která naopak vlhká a stinná. Současně s tím se hodí mít konkrétní představu, jak by měla zahrada ve výsledku vypadat. "Přírodní zahrada vyžaduje trochu více znalostí a péče, zájmu a nadšení. Pestrost výsadby s sebou nese více jednotlivých požadavků na údržbu. Jinak se totiž stříhají trvalky, okrasné a ovocné keře či ovocné stromy. Kromě jistých základních vědomostí hraje roli také určitá zkušenost," podotýká Galina Slívová. Neznamená to ale, že by se do takového projektu nemohl pustit i naprostý laik.
Zahrádkáře, kteří se touto cestou vydají, může motivovat také šance získat pro svůj výtvor ocenění, respektive certifikát. Brněnský Ekologický institut Veronica takto ohodnotil už více než 150 zahrad po celé republice. "Zatímco dříve byl o podobné certifikace zájem jen v úzkém okruhu nadšenců, v posledních letech se povědomí o zásadách přírodního zahradničení rozšiřuje," poznamenává za institut Markéta Honzová.
Místa sbližování
Kritérií pro získání takového osvědčení je několik a mohou v podstatě sloužit jako stručný návod, jak by měla přírodní zahrada vypadat. Kromě už zmíněné absence umělých hnojiv, postřiků a rašeliny, by se mělo na zahradě nacházet několik přírodních prvků − živý plot z divokých keřů, louka s lučním kvítím, ponechání divokých porostů, vlhká nebo suchá stanoviště, listnaté stromy a trvalky. Důležité je i obhospodařování zahrady pomocí kompostu, dešťové vody a mulčování. Chybět by neměla ani vhodná místa pro ubytování zvířecích pomocníků − ježci se zanoří pod spadané listí, ptáci najdou hnízdiště v dutině stromu a do přírodního jezírka lze vysadit rybičky.
V přírodních zahradách se navíc často přemýšlí i vertikálně, využívají se prostory, které mají lidé u běžných zahrad ve zvyku přehlížet. Své uplatnění tak najdou i holé zdi domu či kůlny, které se nechají zarůst popínavými rostlinami. Stejně tak lze nechat obrůst i opěrné zídky nebo ploty. "Pokud je výsadba pestrá, přiláká i drobný hmyz, jako jsou motýli nebo včely. Výsadba stromů a keřů rovněž podporuje život ptactva a dalších živočichů," vysvětluje Galina Slívová.
Kromě toho mají takto udržované parky a zahrady také silný socializační a výchovný efekt. "Lidé se zde shlukují, sbližují, čisté prostředí má vliv nejen na jejich zdravotní stav, ale působí blahodárně i na psychiku a celkové dobré žití," shrnuje Pavlína Fulínová.
Článek byl publikován v komerční příloze HN Stavba.
