Těžko uvěřit tomu, že 20 let po začátku 21. století soudy stále řeší kauzy spojené s privatizací a následnou "tvorbou" pravých českých miliardářů, ale je tomu tak. Příkladem může být vytěsnění akcionářů bývalých fondů PPF, pramene bohatství Petra Kellnera. Jde o velký případ, kde najdeme snad všechno, co budování českého kapitalismu provázelo. V prvé řadě vlídný přístup politiků k vyvoleným. V tomto případě šlo o "transformačního ministra financí" Ivana Kočárníka. "Tři týdny po svém odvolání se stal členem představenstva České pojišťovny, tedy firmy, kterou zhruba před rokem z titulu své funkce pomáhal 'přihrát' za − mírně řečeno − výhodných podmínek lidem z finanční skupiny PPF," shrnul v roce 1997 kauzu v článku Tunel Ivana Kočárníka Vladimír Mlynář (ano, ten samý Vladimír Mlynář, který má dnes na starosti vztahy skupiny PPF s veřejností) a dovozoval, že silní mohou všechno.

Zcela zásadním krokem při budování impéria PPF byla přeměna privatizačních fondů na investiční holding. Jde o trik známý i z neblaze proslulé "transformace" Harvardských investičních fondů. Dobový vtip metodu vysvětloval parodovaným monologem privatizačního magnáta: "Spravuji takhle majetek akcionářů z kuponovky a najednou koukám, já ho vlastním." Tak jednoduché to ale přece jen ani tehdy nebylo. I holding měl své minoritní akcionáře. Ovšem na tehdy prakticky neregulované burze lítaly kurzy nahoru dolů a ten, kdo měl dobré informace o skutečné hodnotě majetku holdingu, mohl postupně budovat rozhodující pozici. Transparentnosti, kterou by burza a jí tvořený kurz měly ideálně poskytnout, nepřidalo ani to, že velké objemy akcií PPF Holdingu si v té době mezi sebou "přehazovaly" firmy ze skupiny PPF.

A nakonec došlo k vytěsňování. Bylo tedy nutné majetek ocenit. Tady přišly ke slovu renomované konzultantské společnosti. V případě PPF Holdingu šlo o E&Y Valuations. Její experti ocenili akcie PPF Holdingu velice nízko i kvůli tomu, že velký balík akcií pojišťovny byl účelově převeden do nizozemské schránky a její akcie měly omezenou převoditelnost.

E&Y Valuations už byla pravomocně odsouzena k zaplacení milionového odškodného za to, že její posudek minoritní akcionáře poškodil. Pomocnou ruku však konzultantské firmě před dvěma roky podal Nejvyšší soud, podle kterého se měly posudky − nízký od E&Y a mnohonásobně vyšší od poradenské firmy BDO − znovu vyhodnotit. Nyní prvoinstanční soud v podstatě řekl, že v divokých letech transformace (sahajících zjevně hodně za rok 2000) se při vypracování posudku mohly využít metody dávající naprosto odlišné výsledky a přitom z hlediska práva bylo vše v pořádku. Jistě jen náhodou hrál výsledek do karet (a kapsy) tomu silnějšímu. Drobným akcionářům tak opět nezbývá než vytáhnout kapesník, přesně podle sloganu privatizačních žraloků 90. let.

Související
Související

Komentáře ke článku

Honza 27.08.2020 16:52
Já bych jenom dodal, že mocní hrají podobnou hru s vytěsněním i v současnosti nebo ji hráli v blízké minulosti. Českým soudům trvá dlouhé roky, aby vydaly rozhodnutí v kauzách jako je CETIN nebo Unipetrol. A starší a zkušení investoři by mohli vytáhnout i ještě starší kauzy, jejichž řešení trvalo deset i více let. Nebýt několika málo lidí, kteří neváhali jít s mocnými do sporů, český akciový trh by byl v ještě větší depresi, než je dnes.
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru