Rezignace jedné z tváří boje proti koronaviru, epidemiologa Rastislava Maďara, naznačila, že je v Česku něco hodně špatně − v systému i v komunikaci směrem k veřejnosti. Maďar, na kterého se premiér Babiš s ministrem zdravotnictví Vojtěchem pokusili hodit "omyl" s nošením roušek ve školách, se ohradil, že on nic takového nenavrhoval. A odešel s tím, že se nenechá vláčet bahnem. Kdo s nápadem roušek ve školách, který způsobil takové pozdvižení, vlastně přišel, je tedy záhada, což ukazuje na dva neblahé jevy: vláda nemá absolutně žádnou strategii, co se týká boje s pandemií koronaviru, a zcela evidentně se řídí náladou veřejnosti. A na základních způsobech ochrany − kam patří i nošení roušek − se často neshodnou ani lékaři. Bohužel ani ti, kteří jsou v poradních týmech a zdravotních radách k ruce našim politikům.

Půl roku po propuknutí pandemie stále nevíme nic. Data o počtu nakažených, která média každodenně dramaticky oznamují, jsou prakticky − kromě vyvolání paniky a strachu − na nic. Relevantnější jsou počty těch, kteří vyžadují nemocniční péči. Nedávný případ z Pardubic, kdy krajská nemocnice odmítla ošetřit pacienta se symptomy nemoci covid-19, který po obíhání dalších nemocnic zemřel, naznačuje, že ne všichni, kdo by v nemocnicích měli být, tam jsou. Z různých rozhovorů s lékaři také vyplývá, že neexistuje shoda na tom, zda jde nyní o druhou vlnu, či zda doznívá ta první. Anebo jestli virus slábne, a proto je méně mrtvých, nebo zda je nutné pozitivní vývoj přičíst vyššímu počtu nakažených mezi mladými lidmi a lepší znalosti lékařů, jak nákazu léčit.

Ve chvíli, kdy z prostředí odborné veřejnosti zaznívají extrémně různé názory na všechno spojené s nemocí covid-19 a je jedno, jestli jde o nošení roušek, délku karantény, nakažlivost, nebo průběh nemoci, se nelze divit tomu, že veřejnost odmítá jakákoliv opatření. Podobný vliv mají i viditelně nesmyslná nařízení, jako je například znovuzavedení povinného rouškování malých dětí v místech, kde bude rouška povinná.

Opakování drastických opatření, k nimž většina zemí včetně Česka přistoupila letos na jaře, je s ohledem na stav ekonomiky nepředstavitelné. Postupné "červenání" semaforů a povinná karanténa pro cestovatele ovšem naznačují, že se konce prázdnin obávají vlády i lékaři z celé Evropy. Nošení roušek tam, kde to dává smysl, a u lidí, u nichž to dává smysl, či trvání na hygieně rukou jsou tou nejjednodušší a nejlevnější prevencí. V Česku, kde se kvůli možná až příliš širokému spektru veřejně prezentovaných názorů těch, kteří by o koronaviru měli něco vědět, nakonec stal odborníkem na covid-19 úplně každý, ale spíše vítězí totální dezorientace. Stát neví, co má nařídit, a lidé nevědí, co se jim vlastně chce dodržovat. A to před podzimem není úplně nejlepší zpráva.

Související
Související
Newsletter

Sedmička HN

Život jsou povinnosti i radosti. A proto tu je newsletter Sedmička - každé ráno v sedm vám přinese sedm tipů na podnětné a zajímavé čtení z domova i ze světa. A k tomu pár nápadů, čím se zabavit nebo čím potrápit mozkové závity.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem příjmu newsletteru. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru