Lidské dějiny mají spoustu mezníků. Ovšem šestý srpen před 75 lety zůstane už navždy zlomem zlomů, srovnatelným snad jen s rajským prohřeškem Adama a Evy a tíživými následky jejich "poznání".

Tisíce let si lidstvo dopřávalo "luxus" bezstarostného válčení všemi dovolenými i nedovolenými způsoby, aniž se muselo strachovat, co to udělá s planetou a životem na ní. Představa, že by po prvním použití kanonů a střelného prachu ve Flandrech v roce 1344 byly tyto zbraně v děsu z jejich ničivého účinku uloženy do zbrojnic a už se nepoužily, je absurdní. Nebo že by historicky první tank, britský Mark I., vyjel 15. září 1916 do bitvy na Sommě, načež by generálové vyděšení hrůzou průmyslového zabíjení tyto stroje natrvalo zakonzervovali a ignorovali.

První a dodnes i poslední

Pak ale nad Hirošimou, tehdy osmým největším městem Japonska, přelétl 6. srpna 1945 v 8 hodin 15 minut americký vojenský letoun a shodil atomovou − přesněji uranovou − bombu "Little Boy". A o tři dny později se totéž s plutoniovou bombou opakovalo v Nagasaki. V obou případech šlo nejen o první "ostré" použití jaderné zbraně ve válce a proti lidem, ale také − a doufejme, že nejen prozatím − poslední.

Kdo měl v době válečné cenzury informace, co se v Hirošimě i Nagasaki skutečně stalo, tomu okamžitě došlo, že byla otevřena Pandořina skříňka. Nikoliv náhodou hned po shození pum začala americká administrativa důsledně ospravedlňovat použití tak mimořádné zbraně nutností zlomit stůj co stůj japonské odhodlání pokračovat ve válce. Zdůrazňovala, že pozemní invaze by si vyžádala milion mrtvých Američanů a až 20 milionů životů Japonců a že válka by se protáhla o další rok.

Nejspíš je to pravda. Koncem července 1945 odmítla japonská vláda výzvu ke kapitulaci, obsaženou v Postupimské dohodě. V reakci na výbuch v Hirošimě pak povolala do Tokia šéfa svého jaderného výzkumu Jošia Nišinu, aby potvrdil, zda město srovnala se zemí skutečně nukleární zbraň, a pokud ano, měl pro Japonsko do půl roku opatřit podobnou. Země pokračovala ve válce až do 14. srpna, kdy si část vládních politiků uvědomila bezvýchodnost situace a ve spolupráci s císařem Hirohitem prosadila kapitulaci. "Aby se zabránilo úplnému vyhlazení lidské civilizace," zněl jeden z hlavních argumentů v kapitulačním prohlášení. Někteří historici ovšem naopak soudí, že Japonsko se stejně hroutilo a použití atomové bomby nutné nebylo.

Život na sudu prachu

Článek pro předplatitele
Ještě na vás čeká 80 % článku. Pokračovat ve čtení můžete jako náš předplatitel.

Vedle přístupu k veškerému on-line obsahu HN můžete mít:

  • Mobilní aplikaci HN
  • Web bez reklam
  • Odemykání obsahu pro přátele
  • On-line archiv od roku 1995
  • a mnoho dalšího...

Máte již předplatné? Přihlaste se.

Přihlásit se

Zajímá vás jen tento článek? Dočtěte si ho za 19 Kč.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru