Některé právní verdikty jsou pro laiky skutečně těžko pochopitelné. Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman odmítl v červenci podat správní žalobu týkající se údajného střetu zájmů premiéra Andreje Babiše kvůli ovládání médií. V nyní zveřejněném odůvodnění přitom Zemanův úřad připouští, že Babiš dál ovládá firmy z holdingu Agrofert. Zůstává nad tím rozum stát. Na jednu stranu Nejvyšší státní zastupitelství označilo závěr středočeského krajského úřadu, že premiér ve střetu zájmů není, za nesprávný (dokument podepsal Zemanův podřízený, žalobce Zdeněk Snášel). A na stranu druhou s tím nejvyšší žalobce nechce nic dělat. Jaký tohle dává smysl?

Zeman zdůvodnil své rozhodnutí nepodat žalobu tím, že neshledal závažný veřejný zájem. Nic prý na tom nemění fakt, že středobodem "černošického" případu je předseda vlády. "Pokud bych v podobném případě na jakéhokoliv jiného občana nepodával správní žalobu, tak ji nemohu podat ani v případě ministerského předsedy, neboť bych mu tím sjednal nevýhodu před zákonem," tvrdí šéf NSZ. Naopak je podle něj správné nenechat se ovlivnit veřejným očekáváním či poptávkou, protože pak by přestalo jít o nestranný postup.

V tom má jistě pravdu. Ovšem argument, že v kauze, kdy premiér čelí podezření z pokračujícího ovládání médií fungujících v rámci Agrofertu, nehraje roli veřejný zájem, kulhá na obě nohy. Co už by mělo být veřejným zájmem, když ne konání nejmocnější osoby ve státě? Trochu to zavání "vyvažováním", vezmeme-li v úvahu, že loni Zeman v kauze Čapí hnízdo naopak rozhodl v Babišův neprospěch, když zrušil rozhodnutí o zastavení jeho stíhání. Teď je to tedy fifty fifty.

Zum zum zum zum, to, co nejde do kebule, rádo leze na rozum, zpíval kdysi písničkář Pavel Dobeš. Že by měl rozum kapitulovat i před dnešní spravedlností?