Opakující se kůrovcová kalamita mění v posledních letech nejen horské lesy k nepoznání. Škody, které napáchá tento přemnožený hmyz, nejsou pouze estetické či ekonomické, ale i ekologické. Zhoršují totiž tepelnou bilanci krajiny − pokud stromy uschnou, jejich koruny nestíní a půda se ohřívá slunečním svitem. Podle Milana Košuliče, který v Lesní správě Město Albrechtice v okrese Bruntál pracoval do roku 2017 jako zástupce správce, je příčin tohoto neutěšeného stavu více. "Některé působí dlouhodobě, jako například zhoršený stav lesních půd v důsledku neustálého působení průmyslových imisí. Když se k tomu ale přidají i dlouhá období s minimem srážek a poté přívalové deště, kdy většina vody rychle odteče, dále houbové choroby dřevin a způsob hospodaření zaměřený na co nejjednodušší produkci dříví v monokulturách, je výsledkem zhoršený zdravotní stav lesních dřevin."

Jako rozbuška kalamity pak stačí jedna extrémní situace, například sucho v roce 2015, kdy došlo k nevídanému nárůstu kůrovců v oslabených smrkových porostech. O suchu jako významném faktoru kůrovcových kalamit hovoří i Jan Duda, odborný lesní hospodář v Libereckém kraji. "Za normálních okolností se kůrovci vyvíjejí jen na ojedinělých chřadnoucích stromech nebo polomech a jsou běžnou součástí ekosystému. Jsou-li však smrkové porosty, jejichž mělké kořeny nemohou získat vodu z hlubších vrstev půdy, celoplošně oslabené suchem, mají škůdci ideální podmínky a dochází k přemnožení."

Problém je, že ani letošní nadnormálně deštivý půlrok nepříznivou situaci příliš neovlivní. Kůrovec totiž reaguje jako každý jiný hmyz. Svůj vývoj zpomalí, což má za následek méně vyvinutých generací. Jenomže tím, že je už dlouhodobě přemnožený, tak ani jednorázový nižší přírůstek kalamitě nezabrání. Podle oslovených odborníků by muselo současné vlhké a chladné období trvat řádově roky, aby se přemnožení kůrovců zastavilo. I proto se snahy o nápravu rovnají téměř donquijotskému zápasu. Klíčem je co nejpečlivější vyhledávání napadených stromů, jejich okamžité vytěžení a účinná asanace, než brouci dokončí pod kůrou svůj vývoj.

Les budoucnosti

◼ O podobě budoucích lesů se rozhoduje již nyní. Aby byly odolnější, musí být především mnohem pestřejší – druhově, výškově, tloušťkově a prostorově. Ve smíšených lesích mají totiž škůdci mnohem horší podmínky pro přemnožení. I kdyby uhynuly dva druhy dřevin, les zůstane zachován.
◼ Stejně důležitá je i různověkost stromů. Pod starými by měly růst stromky mladší. Pokud vichřice vyvrátí ty dospělé, mladé většinou přežívají, což opět zaručuje trvalost lesa i bez zalesňování.
◼ Zcela zásadní je pro obnovu pestrých lesů snížení počtu býložravé zvěře, jejíž vysoké stavy likvidují listnáče a jedle na většině území.

"Ani jedno už se prakticky nedaří, ale nelze to vzdát. Jde totiž o to, že každý správně a včas odstraněný kůrovcový strom znamená o několik méně nově napadených stromů. Jedině takto lze vývoj kalamity alespoň zpomalovat a snažit se o zastavení jejího postupu do oblastí, kde lze ještě považovat stav škůdců za normální," vysvětluje dále Milan Košulič a dodává, že klasická obranná opatření, jako jsou stromové lapáky, což jsou nastražené pokácené kmeny ošetřené insekticidem, kam když brouci nakladou vajíčka, tak se právě narozená mláďata otráví tím, jak se přes ošetřenou vrstvu prokousávají na povrch, a feromonové lapače na lýkožrouty, v dnešních suchem oslabených lesích příliš nefungují.

Oba lesní hospodáři zmiňují i další rovinu boje proti kůrovci a tou je vlastní skladba lesa. Porosty by měly být vícepatrové, druhově a věkově pestré a daleko větší význam by se měl přikládat i k přirozené obnově ze semen. Pestrost zabrání kůrovci v "obžerství" a různověkost zase pomůže lesu například při vichřicích. Pokud totiž budou stromy v patrech pod sebou na malé ploše, mladé, a tím pádem nižší stromky poryvy větru přežijí, i když se ty vysoké nad nimi vyvrátí.

Jenomže cesta k ideálnímu stavu není snadná. Obnově smíšených lesů s podílem pestré škály listnatých dřevin a jedlí totiž brání na většině našeho území přemnožená býložravá zvěř. Aby se podařilo smíšené lesy obnovit, je zásadní zajistit rovnováhu mezi lesem a zvěří i za pomoci vlků. Milan Košulič uvádí, že jedině kompletní změna přístupu k pěstování lesů pomůže, aby byly budoucí porosty odolnější a adaptované na zhoršené podmínky. "Máme-li takové lesy opravdu mít, musíme splnit několik podmínek. Jednou z nich je výrazné snížení počtu zvěře, jako je jelen, srnec či daněk, protože bez toho bude veškerá snaha o druhově pestřejší lesy hlavně vyhazováním peněz."

Kromě pestré druhové skladby oslovení hospodáři hovoří také o řadě dalších opatření, která mohou přispět k lepšímu zadržování vody v půdě a tím i ke zmírnění kůrovcových kalamit. Opatření mohou mít různou podobu, od revitalizací toků přes budování nádrží, tůní, cest s propustným povrchem a vsakovacími objekty na příkopech až po nepasečné hospodaření se stále zastíněnou lesní půdou či omezení zhutňování půdy.

A například tůně mohou vznikat tak, že se zlikvidují nepoužívané cesty a linky, zejména ty, kudy teče voda a dochází k erozi. "Může se to udělat tak, aby se voda z linky vypustila do porostu, případně aby tam místo vyjetých kolejí vznikla řada různě velkých kaluží s přepadem do porostu. Efekt může být větší, než tušíme. Kalná voda tekoucí v potocích po každém větším dešti totiž neteče z povrchu lesní půdy, ale právě z lesních cest a přibližovacích linek," vysvětluje Milan Košulič.

Článek byl publikován v komerční příloze HN Zemědělství a lesnictví.

Související