Lesnické povolání bývá v českých filmech vykresleno skoro až idylicky. Stačí si vzpomenout na lesníka Horynu ze seriálu Přátelé Zeleného údolí z roku 1980 nebo na Josefa Beka s písní Hajný je lesa pán z pohádkového muzikálu Ať žijí duchové. Podle těchto předloh to vypadá, že lesník hlavně chodí po svém revíru, po boku má věrného jezevčíka, nakrmí daňky a srnky, pokácí nebo zasadí strom a užívá si harmonického prostředí.

Skutečnost je však těmto představám vzdálená. Správce lesa se musí při péči o svůj revír řídit desítkami právních předpisů, které se týkají nejen lesa, myslivosti nebo ochrany přírody, ale také zákony o obchodních korporacích, o obcích nebo občanským zákoníkem.

"Hospodaření v lese zahrnuje použití reprodukčního materiálu lesních dřevin, obnovu a výchovu porostů, ochranu lesa, těžbu dříví a lesní dopravu, ale i preventivní činnost k předcházení nebezpečí lavin, vzniku svahových sesuvů, povodňových vln, zajišťování ochranné služby v lesích při obecním užívání lesů občany nebo vedení lesní hospodářské evidence," vypočítává hlavní úkony lesníků Jana Divišová, tisková mluvčí Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR.

Politici normami hází vlastníkům klacky pod nohy

Oslovení experti se navíc shodují na tom, že český lesní zákon patří k těm nejrestriktivnějším v celé Evropě. Neponechává totiž vlastníkům, respektive lesníkům, větší prostor pro vlastní rozhodování. "Vlastníci jsou svazováni čím dál rozsáhlejším a detailnějším balíkem zákazů, příkazů a dalších omezení, jejichž účel a smysl jim často nejsou zřejmé. Rozsah, v němž mohou se svým lesním majetkem nakládat svobodně, je čím dál menší," říká advokát Martin Flora, který se na oblast lesnictví specializuje.

Projevuje se to například u těžby dřeva, kdy lesník musí prostřednictvím vlastního systému náležité péče prokázat, že dřevo bylo získáno legálně. "Právní norma je v Česku nejpoužívanějším nástrojem státní lesnické politiky a její význam je trvale přeceňován ve falešné víře, že společensky žádoucího stavu lesa a lesního hospodářství lze dosáhnout vydáním vhodně sepsaného předpisu," pozastavuje se nad překážkami Flora.

Byrokracie však není jediným problémem, se kterým se lesníci potýkají. "Především je to kůrovcová kalamita, která probíhá lesy napříč regiony i vlastníky. Způsobuje komplikace spočívající v nedostatku kapacit na zpracování, přebytku dříví a s ním spojeným poklesem cen dřeva, který vyvolává finanční problémy vlastníků lesa. Tam, kde je již vytěženo, se problém přesouvá do obnovy lesa a jeho financování," přibližuje Ladislav Půlpán, analytik ochrany lesa ze státního podniku Lesy ČR, který spravuje skoro polovinu všech tuzemských lesů.

Krajina propůjčená od budoucích generací

Vedle kůrovce přispěly ke katastrofě českých porostů i zesilující se sucha. Právě projevy klimatické změny jsou pro lesníky noční můrou. "Lidé byli zvyklí brát lesy jako samozřejmost, ale nemusí to tak být do budoucna, pokud nezměníme systém hospodaření v krajině," varuje Tomáš Czernin. Potomek šlechtického rodu Czerninů obhospodařuje přes 1500 hektarů lesa v Polabí. Hlavní dřevinou je na jeho pozemcích dub, proto jej kalamita způsobená suchem nezasáhla tak jako jiné vlastníky.

"S výměrou, kterou vlastním, je již možné hospodařit efektivně. Když to zjednoduším, ročně přiroste přibližně stejné množství dřeva, jako vytěžím, a práce v lese probíhají kontinuálně. Lesy, pole a rybníky obhospodařuji v součinnosti s udržitelným způsobem tak, aby v této činnosti mohli pokračovat i ti, kteří přijdou po mně. Řídím se mottem, že mám krajinu propůjčenou od budoucích generací," zamýšlí se Czernin.

Řešení kritické situace českých lesů vidí především ve shodě jednotlivých profesí navázaných na krajinu. "Lesníci, zemědělci i vodohospodáři musí spojit své síly dohromady a řešit krajinu jako propojený celek. S podporou akademické sféry a vhodnou dotační politikou, která nebude zaměřena jen na produkci, můžeme dát péči o krajinu novou vizi a strategii včetně zachování jejích hospodářských funkcí kulturní krajiny," říká Czernin.

Co sedí v papírech, nemusí platit v praxi

Kromě sucha a kůrovce se však lesníci potýkají i se špatně nastaveným systémem tendrů na dodavatelskou práci. To má pak za následek devastaci lesa. "Hlavním kritériem je cena. Aby se firmy vůbec uživily, podbízí se cenou a řada zásadních kritérií není dodržována," vysvětluje Jaroslav Bartoš, soudní znalec zabývající se lesy. Nejlépe to lze podle něj vidět na rozdělení lesů do vegetačních stupňů, které přitom naprosto neodpovídají nadmořské výšce. "Jižně orientovaná údolí jsou označena nižším stupněm než třeba severní. Platí, že odkud bylo sebráno osivo v příslušném lesním vegetačním stupni, tam by měla být zasazena sazenice, s rozdílem jednoho stupně. Tato podmínka ovšem není dodržována v praxi. V lesní evidenci dokumentace zcela přesně odpovídá, ale skutečnost je úplně jiná," upozorňuje Bartoš.

Vrásky přidělává lesníkům i novela zákona o myslivosti. "Obáváme se, že současný návrh novely dostatečně neřeší prevenci škod na nově vysázených lesních porostech melioračních a zpevňujících dřevin. Majitel lesních i zemědělských pozemků musí mít právo a možnost předcházet škodám prostřednictvím vlastního mysliveckého hospodaření," dodává k navrhované novele Jana Divišová.

Ačkoliv se zdá, že jde o povolání plné překážek, lesník je především člověkem, který musí mít svou práci rád a musí se umět přizpůsobit. "Les v Česku roste v průměru 115 let. To je dost dlouhá doba, za kterou se může mnohé změnit a lesník na to musí v rámci možností reagovat," říká Ladislav Půlpán.

Článek byl publikován v komerční příloze HN Zemědělství a lesnictví.

Související