První a nejdiskutovanější výzvou současného lesnictví a dřevoprůmyslu je v Česku jednoznačně kůrovec. Jeho první přemnožení u nás bylo zaznamenáno sice už v 18. století, nicméně klimatická změna způsobila, že se tento škůdce přesunul do středních a nižších poloh, a kalamita tak nabyla výrazně většího rozsahu, než bylo obvyklé.

Připočtěme k tomu negativní emise, které produkuje současné využití lesa a dřeva, a relativně nízkou produktivitu − vyjádřenou nízkou hrubou přidanou hodnotou tohoto odvětví ve srovnání především s Německem a Rakouskem. K tomu zhoršující se situaci ceny dřeva, která je určena globální konkurencí, třeba v ruské tajze, a máme zaděláno na komplexní problém. A ten vyžaduje systematické řešení.

Právě z toho důvodu se na VŠE obrátil Constantin Kinský jako zadavatel studie o udržitelnosti lesnického a dřevozpracujícího průmyslu v Česku. Pod odborným vedením se jí ujali studenti vedlejší specializace NextGen Consulting. Výzkum byl realizován s využitím veřejně dostupných materiálů a doplněn o rozhovory s experty. Pro ucelený pohled na problematiku a zároveň pro návrh možných řešení byla provedena srovnávací analýza s okolními státy s obdobnou skladbou lesů (díky blízkým klimatickým podmínkám a společným historickým aspektům). Konkrétně se jednalo o Slovensko, Rakousko, Německo a Francii.

Díky studii se následně mohla uskutečnit schůzka všech dotčených stran, kdy vedle sebe v červenci na zámku ve Žďáru nad Sázavou zasedli zástupci jak soukromého, tak veřejného sektoru, včetně ministerstva zemědělství. A jaká by podle této skupiny měla být možná řešení?

Prvořadě je to osvěta spotřebitelů, která už dříve zafungovala v řadě jiných oblastí. Český průmysl produkuje kvalitní výrobky z vlastních zdrojů a nejinak je tomu také ve dřevozpracujícím odvětví. Kampaň zaměřená na české dřevo a výrobu produktů z něj by tak měla být prvním krokem ke zlepšení situace. V souvislosti s tím by pak podpora domácí výroby s vysokou přidanou hodnotou a následná domácí spotřeba těchto výrobků měly vést ke snížení negativních emisí a uhlíkové neutralitě. Jako protiopatření by mohlo posloužit vyšší zdanění nebo zavedení dovozních cel na dřeviny ze zahraničí, a to zejména v případech, kdy nejsou dodržovány normy platné v EU na pěstování a těžbu dřeva.

Česko si musí také jasně definovat funkci lesů a očekávání jejich vlastníků. V případě státních lesů by to mohly být například bezzásahové zóny. Naopak u soukromých vlastníků je nutné u každého opatření zvážit jeho dopady a neuvalovat na vlastníky další břímě, které by v důsledku jen zhoršilo jejich efektivitu.

Související