Profesorem se u nás může stát docent, který splňuje jistá kritéria zahrnující maximální kvalifikaci v oboru, definovanou praxi učitele na vysoké škole a vědce či výzkumníka, jenž má za sebou určitý počet odborných publikací, které byly otištěny v kvalitních časopisech a následně citovány ostatními. Proces udělení titulu podléhá schválení vědeckou radou fakulty i celé vysoké školy (univerzity). Tím je zajištěno, že o profesuře v tajném hlasování rozhodují nejen experti z daného oboru, ale především ti, kteří s budoucí profesorkou či profesorem nemají nic společného, pravděpodobně ho nebo ji předem ani neznají a jejich obory jsou zcela odlišné. Můžeme tedy předpokládat, že ačkoliv v akademické obci už od nepaměti panují nejrůznější animozity, v hodnocení konkrétního docenta by se to nemělo příliš odrazit.

A tak by se mohlo zdát, že celý tento proces je zcela v pořádku a nikdo, tedy ani prezident, by do něj neměl zasahovat, natož si vyhrazovat právo veta, jak jsme to v posledních letech a naposledy u Jiřího Fajta a Ivana Ošťádala, viděli. Nicméně jistý háček je v tom, že každá vysoká škola má jiná pravidla jmenovacího řízení a přitom získaný titul je pro všechny stejný. Jmenování je navíc povinně signováno nejvyššími představiteli státu − prezidentem a předsedou vlády. Ti tedy budou vždy v jistém pokušení hodnotit kvalitu profesorských patentů, a to i navzdory recentnímu rozhodnutí soudu, že to prezidentovi nepřísluší.

Až do éry prezidenta Miloše Zemana byly vysoké školy v relativně komfortní situaci, v níž si o jmenování profesorů v podstatě rozhodly, avšak samotný akt za ně udělal prezident. Pokud by nyní došlo ke změně a vysoké školy by převzaly celý jmenovací proces, pak by mohl být už jen krůček k angloamerickému systému, v němž je profesura navázána na určitou funkci a s ní i případně zaniká. Takto pojaté tituly by však mohly být méně ceněné než ty, jež jsou udělovány prezidentem a ještě k tomu platí navždy. Proto se v Česku, kde se tituly občas stávají pomyslnou součástí jména svého nositele, nic podobného zřejmě nestane.

Vysoké školy zatím nesignalizují žádnou tendenci ke změně platného systému a zřejmě doufají v budoucího prezidenta, s nímž budou schopny se lépe dohodnout. Aby se neopakovaly případy politikem neudělených profesorských titulů a následných soudních pří, mohlo by stačit, pokud by stát na jmenování profesorů neparticipoval a vysoké školy si celý proces nejen rozhodovaly, ale i procesovaly. Získaly by tím jistotu, že to, co si rozhodnou, si současně i zrealizují, všichni profesoři by byli jmenováni bez ohledu na politické rozmary kohokoliv a tituly by byly daleko více vázány na konkrétní vysoké školy, čímž by se také začalo více rozlišovat, jakou reálnou hodnotu mají.

Související
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru