Stalo se, co se dalo očekávat. Jako už dříve v případě fyzika Ivana Ošťádala rozhodl pražský městský soud v pondělí i ohledně historika umění Jiřího Fajta: prezident republiky, který ho odmítl jmenovat profesorem, postupoval nezákonně. Proto bude muset Miloš Zeman řešit věc znovu − už potřetí. Pět let se vlekoucí spor mezi akademiky a Hradem tím ovšem − rovněž žádné překvapení − nekončí. Ve Fajtově případě se chce Zemanův právník Marek Nespala obdobně jako předtím kvůli Ošťádalovi obrátit s kasační stížností na Nejvyšší správní soud. Přestože v kauze Ošťádal ji už NSS zamítl jako bezdůvodnou. Jak asi těmto zašmodrchaným právním hrátkám rozumí Zemanových "dolních deset milionů"? Řeknou si, že akademici se komicky hrdlí o tituly a není jim to nic platné. Kdepak, na našeho Miloše si nepřijdou, pokývají hlavou. Přitom celý spor o profesuru je od začátku banálně jednoznačný a více než o nějaké tituly v něm jde o to, kam sahá moc prezidenta.

Poprvé si Zeman vyzkoušel dělat drahoty při jmenování profesorů hned jako prezidentský benjamínek. V květnu 2013 odmítl bez vysvětlení jmenovat literárního historika Martina C. Putnu. Pobouřil tím akademickou obec, ale po zásahu tehdejšího ministra školství Petra Fialy ustoupil. Jmenování podepsal, i když dekret musel Putnovi předal Fiala. Dva roky nato už bylo všechno jinak. Zeman ovládl politickou scénu a evidentně zatoužil prosadit se i jako poslední akademická instance. V květnu 2015 odmítl podepsat jmenování tří profesorů, Fajta, Ošťádala a Jana Eichlera (který pak ze sporů vycouval). Uvedené důvody zaváněly účelovostí, opět se zvedl odpor akademiků. Ale tentokrát už ministr školství (Marcel Chládek z ČSSD) s prezidentem nehnul.

Zeman tvrdí, že když podepisuje, má také právo rozhodovat. Stejně argumentuje i ve sporech o jmenování či odvolání ministrů na návrh premiéra. Jenže je to trochu jinak: prezidentský podpis na profesorském dekretu byl koncipován jako finální tečka na rozhodnutí kompetentnějších akademických institucí. S vědeckými radami prezident nemá co polemizovat. "Prezidentu republiky nenáleží posuzovat otázky hmotného práva, otázky kvalifikace a odbornosti. Náleží mu toliko zabývat se případnými závažnými procesními vadami řízení o jmenování profesorem," uvedl včera soudce Milan Tauber.

Související

Řešení by mohlo být snadné: nechce-li hlava státu podepsat dekret, ať se změní pravidla a nepodepisuje jej.

Profesura jen z rozhodnutí akademických kolegií by měla platit stejně. Případně by státní autoritu reprezentoval ministr školství. Sám Zeman kdysi takovou změnu navrhoval, a když se vládní politici této příležitosti omezit rozpínavé choutky Hradu nechopili, jako by prezident říkal − když jste mi právo nechali, tak vám ukážu. V kauze Fajta a Ošťádala si však tipněme, že ať soudy rozhodují jakkoli, ani jeden se profesury od Zemana nedočká. Vždyť prezident může i napotřetí titul neudělit, což soudy znovu zruší, a tak to bude pořád dokola.

Související
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru