Banky prudce šláply na úvěrovou brzdu. Logicky. Ekonomická budoucnost po koronaviru už není, co bývala. Proběhne méně akvizic, nebude na ně tedy potřeba tolik úvěrů. Navzdory tomu, jakou prioritu přisuzuje investicím vláda a tradičně i prezident, není potřeba ani tolik investičních úvěrů. Je to neblahé znamení, ale taková už je realita.

Podniky víc než kdy jindy potřebují peníze na provoz, protože tržby se řadě z nich po propuknutí pandemie dramaticky snížily, ale ani státní záruky nezajistí, že na provozní úvěry dosáhnou. V rozbouřeném světě zbývá českým bankám jedna jistota: hypotéky. Přesněji ti dlužníci, kteří už roky splácejí úvěr na bydlení a nyní dospěli do období, kdy svou hypotéku mohou refinancovat, a tedy bez jakékoli sankce přejít k jiné bance. Přesně o tyto klienty se vede boj.

Půjčit této skupině totiž s sebou nenese v podstatě žádné riziko. Pokud někdo pět či více let splácí úvěr a nezakolísal ani ve výjimečné koronavirové éře, je jeho platební morálka víc než prověřená. Navíc ručí domem či bytem koupeným ve zcela jiné éře. Pokud jde o první refixaci, je hypotéka typicky z doby, kdy se nemovitostní bublina ještě ani nezačala nafukovat. Od té doby ceny vzrostly tak, že i případná korekce, a dokonce ani hluboká krize nemůže způsobit, že by majetek, jímž je ručeno, nestačil pokrýt zbylý úvěr. V případě, že jde o ještě starší hypotéku, se dostáváme do minulého desetiletí, kdy byly nemovitosti z dnešního pohledu za babku. V podstatě si nelze představit situaci, v níž by banka na takovém úvěru prodělala.

Současně klesá cena peněz. Nejen těch krátkodobých, u nichž se bezprostředně promítá pokles sazeb ČNB, ale i dlouhodobých. Tedy těch, které odrážejí očekávání trhu o budoucí vzácnosti peněz. Pohled na křivky vyjadřující vývoj pětiletých či sedmiletých úrokových swapů, tedy instrumentů, které ukazují, za jakých nákladů si finanční domy mohou na mezibankovním trhu patřičně "dlouhé" peníze zajistit, je víc než výmluvný. Dlouhodobé zdroje během posledních pár měsíců zlevnily tak, že to snese srovnání jen s dobou největší paniky během roku 2008. Tehdy se však sazba pětiletého swapu snížila z více než 4,5 procenta na dvě a půl procenta, letos padala z úrovně mírně přesahující dvě procenta k pouhému půlprocentu. Pod ně se dostala těsně před začátkem prázdnin a od té doby se nestalo nic, co by tyto zdroje zdražilo. Tak nízko nebyly sazby nikdy v historii, s výjimkou části období, kdy ČNB bojovala s nízkou inflací oslabováním měny.

Pokud si banka může opatřit peníze za půlprocentní úrok, je tu spousta prostoru pro vyjednávání o levnější hypotéku. Co jiného se bankám nabízí? Nové úvěry? Ty jsou rizikové, a to včetně nově sjednaných hypoték. Nákupy státních dluhopisů? Banky do nich přebytečné peníze v čím dál větším množství sypou, čímž plní státní kasu, ale současně tím způsobily, že jejich výnos klesl. Například desetiletý korunový dluhopis vydaný českou vládou dnes koupíte za cenu znamenající roční výnos pouhého 0,8 procenta. Vedle toho je klient spolehlivě splácející hypotéku s dvouprocentním úrokem darem z nebes. Banky to samozřejmě velmi dobře vědí. Své ceny by si ale měli být vědomi i ti, kdo se chystají podepsat smlouvu o refixaci hypotéky. Příležitost k úspoře je nyní mimořádná.