Při čtení zpráv minulých si člověk občas připadá, jako kdyby pročítal nikoliv realitu, ale sci-fi. Třeba ještě v únoru letošního roku experti absolutně nezpochybňovali, že turistický ruch čeká skvělá budoucnost, protože cestování a cestovní ruch je přece dlouhodobě rostoucí sektor. A investice do hotelů možná nepatřila k těm s rychlou návratností, tento nedostatek však vynahradila minimální rizikovostí. Investoři kupovali pražské hotely za dlouho nevídané ceny, Praha se loni objemem investic do ubytovacích zařízení ve výši 500 milionů eur dostala mezi první desítku v Evropě. Letos se čekal další rekordní rok.

Aktuální obrázek je naprosto opačný. I když se na první pohled situace vrací k normálu, roušky nosí jen málokdo, na dobu karantény pro jistotu všichni zapomněli a hranice jsou naštěstí až na minimální omezení otevřené, hotely stále zejí prázdnotou. Dnešní realitu charakterizuje minimum zaměstnanců, ještě méně turistů a cenová válka, která srazila ceny pobytu na úroveň dříve běžnou v okresních a menších městech. Jakkoliv je pohled na hospodářské výsledky ubytovacích zařízení tragický v mnoha částech republiky, nejhorší je situace právě v Praze, kde je většina hotelů životně závislá na zahraniční a kongresové turistice a kde cizinci tvoří 87−89 procent všech ubytovaných hostů. Praha se podle statistik podílí zhruba třetinou na celkovém objemu i zaměstnanosti republikového cestovního ruchu. Zájem o pražské hotely několik let po sobě rostl, celkový počet hostů loni dosáhl osmi milionů, obsazenost se dostala k 90 procentům. Letos tento ukazatel klesl k dvaceti procentům. A i čísla za letní sezonu hoteliérů vypadají z celé republiky nejhůře v hlavním městě.

Doposud se nedomohli žádné pomoci. Hru na odškodnění vláda setrvale odmítá. Neplatí pro ně státní dárkové poukázky jako pro lázně, které, byť s menšími komplikacemi, v mnoha zařízeních vylepšily sezonu. Ani přímé dotace na ubytování, které návštěvníkům nabízí třeba Kraj Vysočina či lázně Karlovy Vary. Pražský magistrát v rámci akce V Praze jako doma vyčlenil jen 75 milionů korun na tzv. body, které turisté dostanou za ubytování v pražských hotelech. Ty pak mohou vyměnit například za lístky do zoologické zahrady, muzeí a dalších atrakcí. Ztracené desítky miliard v hotelovém byznysu samozřejmě nenahradí.

Vládou navrhovaná plošná dotace na jeden pokoj v rámci programu Covid ubytování by vedle programu Antivirus (na podporu mezd zaměstnanců) byla první, která by reálně mohla pomoci pražským hotelům, respektive jejich majitelům. Maximální částka ve výši 400 korun na pokoj je sice menší, než by hoteliéři očekávali (a ještě o hodně menší než nabídková cena pokojů), ale zase se týká celé kapacity hotelů. Podmínka, že přijetím podpory se vzdávají jakýchkoliv nároků na odškodnění, je samozřejmě silná a nevýhodná. Ale jen do té doby, než si člověk uvědomí realitu českého soudnictví a délku doby, než se kdokoliv domůže spravedlnosti nebo právě peněz. Covid ubytování se proto zdá být prvním reálným programem, který by mohl pomoci Praze a tamním podnikatelům. Měl by ale být schválen co nejdříve, aby pomohl alespoň těm, kteří několikaměsíční váhání vlády dokázali přežít.