Hrát bez diváků je smutnější než tančit s vlastní sestrou, prohlásil před pár týdny slavný španělský fotbalista a trenér Luis Enrique. Vyjádřil tak obecné znechucení hrdinů míče kopaného, kteří kvůli pandemii koronaviru musí v posledních měsících předvádět své umění před prázdnými tribunami. Fanoušci jim drží palce u televize, sledují zápasy přes internet, přímo na stadionech je ale pusto, prázdno a nebývale ticho.

Nevím, nakolik je pro fotbalisty tento zážitek srovnatelný s tancem s vlastní sestrou, jedno se ale zdá být jasné: zápasy bez diváků sice ztrácí osobité kouzlo, pravděpodobně je však rozhodčí řídí spravedlivěji než obvykle. Jak to vím? Může za to fotbalová tragédie, která se odehrála před 13 lety. A vědecký výzkum, který ji následoval.

Výhoda domácího prostředí

Jestli si myslíte, že zápasy mezi pražskou Slavií a Spartou jsou vyhrocené, asi jste neslyšeli o sicilském derby. Fotbalové mače mezi týmy Catanie a Palerma bývají extrémně zuřivé nejen na hřišti, ale dost často i v diváckých ochozech. Anebo v ulicích, kde se fandové servou. Nejtragičtěji dopadlo derby v únoru 2007, kdy při bitkách fanouškovských táborů utrpělo zranění 70 lidí a jeden policista přišel o život.

Smutná událost přiměla italský fotbalový svaz k razantnímu kroku. Rozhodl tehdy, že pokud nebudou stadiony v první a druhé lize vyhovovat bezpečnostním opatřením, nebudou na ně lidé chodit. Pravidla byla stanovena už o dva roky dříve, jen je v zemi takřka nikdo nedodržoval.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se