Mnoho Čechů si představuje dovolenou na Slovensku jako chození po horách, případně pobyt v termálech. Přibývá ovšem turistů, kteří nedají dopustit na zdejší zříceniny středověkých hradů. Pro milovníky historie i příznivce pěší turistiky, kteří neradi jen tak bloumají po krajině, se jedná o bezednou studnu výletních cílů.

Oprava jako ve středověku

Uvádí se, že na Slovensku nalezneme okolo stovky zřícenin. "Už od raného středověku bylo území Slovenska, začleněné do Uherského království a později do rakousko-uherské monarchie, hraničním územím. Po celé tisíciletí oddělovalo Uhry od Polského království a hrady strážily společné hranice těchto dvou významných mocností té doby," nastiňuje dobový kontext Ľubomír Hutka, výkonný ředitel občanského sdružení Pro futuro hradu Čičva. Kromě toho hrady sloužily i jako opevnění zlatých a stříbrných dolů na středním Slovensku nebo jako ochrana obchodních cest.

Zmíněný hrad Čičva, ležící pár kilometrů od Humenného na východním Slovensku, plnil před stovkami let právě poslední zmíněnou funkci. Během let postupně měnil majitele, vyhořel a po dobytí v roce 1711 byl rozbořen a pustnul. Teprve o 300 let později si spolek místních nadšenců řekl, že zkusí ruiny probudit k životu a zachránit pro další generace. "První dva roky jsme hrad čistili od náletových dřevin, poté bylo možné začít s architektonicko-historickým průzkumem," vyjmenovává Ľubomír Hutka. Během let postupně obnovili dělovou baštu, vyzdili střílny a zachránili obrannou věž. "Používáme pouze vápno zrající rok ve vápenné jámě, kterou jsme vybudovali pod hradem. Tak jako kdysi středověcí stavitelé," poznamenává Hutka, s jak velkou historickou pečlivostí se pustili do díla.

Zříceniny ožívají

A nejsou v tom zdaleka sami. Spolek Zachraňme hrady sdružuje spolu s Čičvou dalších 25 organizací, které se po celém Slovensku snaží zachránit chátrající zříceniny. Poblíž Čičvy tak můžeme narazit například na hrady Brekov, Jasenov, Vinné nebo pozůstatky mohutného komplexu Šariš. Jejich správci se je rovněž snaží pozvolna uvést do provozuschopného stavu za pomocí tradičních stavebních technik.

"Ve 20. století se opravovaly hrady, které dodnes slouží jako muzea, například Spišský hrad nebo Strečno. Stavělo se s použitím strojů, materiálů i technologií své doby. Železobetonem a cementem se nešetřilo, proinvestovaly se závratné sumy," upozorňuje Stanislav Macinský ze Zachraňme hrady. Peněz ovšem po roce 1989 ubylo a změnil se i přístup k zachování památek. Více se dbá na autenticitu a také památkáři mají větší slovo. Zříceniny tak musí spoléhat především na dobrovolníky, dotace a dary. Vydáme-li se ovšem do míst, jako je Zbojnický nebo Kapušianský hrad, zjistíme, že byť je tento přístup mnohem pomalejší a náročnější, výsledek je neporovnatelně působivější.

Zříceniny často ožívají nejen přeneseně, ale i doslova, alespoň na několik dní v roce. "Chtěli jsme přilákat na hrad návštěvníky, propagovat tak naši bohatou středověkou historii, hrad i naši práci a z dobrovolného vstupného získat další finance na jeho obnovu. Čekali jsme, že přijde maximálně 100 lidí, a přišlo jich přes 1000," popisuje Ľubomír Hutka první hradní slavnosti na hradě Čičva. Od roku 2016 se konala každoročně, letos ale do plánů zasáhl koronavirus, Hutka ovšem počítá s tím, že příští rok se budou slavnosti opět konat.

Čekají na objevení

Nezřídka se ale stává, že už není co zachraňovat. Příkladem může být dávno zaniklý Maginhrad na stejnojmenném vrchu v Banskobystrickém kraji. Z Maginhradu se do dnešních časů nedochovalo prakticky nic, možná právě proto inspiroval tolik slovenských spisovatelů a básníků a také nejednu pověst. Podle jedné se v kopci ukrývá vojsko, podobně jako to známe v českém Blaníku. Každý rok v den Nanebevstoupení Páně musí pít Kristovu krev z kalicha, který se vždy znovu naplní. V okamžiku, kdy zůstane kalich prázdný, musí vojsko vytáhnout do boje a pomoci slovenské zemi. Pověstmi a legendami jsou opředeny i mnohé další zříceniny. Některé z nich už jsou natolik známé, že je nemá smysl ani představovat, za všechny jmenujme Čachtický hrad. Je zde ale spousta dalších, neznámých hradů, o které se už dávno neválčí a které hluboko v lesích, kudy už žádné obchodní trasy nevedou, čekají na své objevení.

Článek byl publikován v komerční příloze HN Dovolená na Slovensku.

Související