Nic neškodí obhájci úřadu před blížícími se volbami tolik, jako když musí uhýbat před nepříjemnostmi nebo když se dokonce vynořují nečekané potíže. Právě minulý víkend musel být v tomto ohledu pro amerického prezidenta Donalda Trumpa zvláště tísnivý.

Jako odjištěná nálož totiž musí na Bílý dům působit informace, které se nejdříve objevily ve vůči Trumpovi vytrvale kritických New York Times nebo ve Washington Postu a potom v londýnských Timesech. Jádrem jsou dvě zásadní tvrzení. Zaprvé, agenti speciální jednotky ruské vojenské rozvědky GRU platí tálibáncům a jejich spojencům, aby zabíjeli v Afghánistánu americké vojáky nebo vojáky zemí NATO, zadruhé, informace se měla probírat na bezpečnostním brífinku v Bílém domě už před několika měsíci, ale vrchní velitel nic nepodnikl.

Řetězová reakce nejrůznějších dementi byla očekávatelná, jak ze strany Donalda Trumpa, tak i z Ruska a také od Tálibánu. Prezident zdůrazňoval, že jde o lež a že o ničem takovém nebyl informován. Nejnepříjemnější na dosud neuzavřeném příběhu je ale druhá část, tedy prezidentova reakce na samotnou třaskavou informaci. Nebylo by totiž od věci, pokud by vrchní velitel sice trval na jejím popření, ale zároveň by dodal, že pokud by se cosi takového potvrdilo, Spojené státy by patřičně odpověděly na útoky proti svým vojákům i na jejich inspirátory.

Tady se nabízejí dvě spolu související hypotézy. Prezident Trump nemůže mít zájem na ničem, co by narušovalo jeho předvolební slib přivézt americké vojáky z Afghánistánu zpět do vlasti. A zadruhé, i když se to může zdát překvapivé, Moskvě se nemůže zamlouvat vyhlídka, jak se Američané stahují a Tálibán, poté co převezme v Afghánistánu moc, bude šířit své islamistické koncepty i mezi muslimy v prostoru bývalého Sovětského svazu, včetně území dnešního Ruska.