V Českých Budějovicích přestane padat v zimě sníh. Řeka Vltava se změní ve stoku plnou nebezpečných odpadů. I takové předpovědi se ozývaly v době, kdy se rozhodovalo o dostavbě asi největšího průmyslového projektu v dějinách Česka − Jaderné elektrárny Temelín. Letos v říjnu to bude 20 let, kdy operátoři z "velína", odborně nazvaného bloková dozorna, odstartovali první temelínskou jadernou reakci. Akci předcházelo 15 let výstavby a závěrečný účet nakonec činil skoro 100 miliard korun. Místo plánovaných čtyř reaktorů se postavily jen dva. Dění kolem elektrárny, postavené podle sovětského projektu s americkým systémem kontroly, bylo plné silných emocí a gest. O dostavbě rozhodovaly v průběhu let tři vlády. V roce 1993 téměř jednomyslně schválila dostavbu vláda Václava Klause, závěrečný těsný souhlas vyslovila vláda Miloše Zemana v roce 1999.

Prostě ji nechceme

Ještě než mohly dva postavené reaktory začít dodávat proud, museli se Češi dohodnout s rakouskými sousedy, kteří několik let dělali vše pro to, aby Temelín nikdy nefungoval. Tehdejší média zjistila, že rakouská spolková země Horní Rakousy financovala rakouské i české aktivisty ze svých rozpočtů. Během bouřlivých let šlo řádově o desítky milionů korun. Protesty, které hrály zejména na notu nebezpečného provozu elektrárny, měly řadu podob − demonstrativní hladovky před spolkovým kancléřstvím ve Vídni, přivazování řetězy k vratům elektrárny, blokády hranic či otevřené dopisy Václavu Havlovi a jeho rakouskému protějšku Thomasi Klestilovi od ekologického sdružení Jihočeské matky, ve kterých se psalo, že Temelín bude vážnou překážkou pro trvale udržitelný rozvoj celého regionu.

Rakouští odpůrci jádra střídali silná slova s ubezpečováním, že jim jde pouze o přírodu a proti samotným Čechům nic nemají. Jednou o Vánocích tak vyrazili na pochod k Temelínu, aby před ním postavili vánoční strom a předali tamním lidem dárky. "Stromek s ozdobami od hornorakouských dětí samozřejmě osvětlíme z autobaterie, kterou jsme nabíjeli pomocí solárních článků," řekl tehdy českému tisku jeden z organizátorů akce Harald Blamauer.

Související

Rakouský tlak na zastavení Temelína trval i po roce 2000, kdy Miloš Zeman, rakouský spolkový kancléř Wolfgang Schüssel a evropský komisař Günter Verheugen uzavřeli v rakouském Melku dohodu, ve které se Česko zavázalo provést na Temelínu dodatečné bezpečnostní úpravy a Rakousko na oplátku přestalo blokovat vstup Česka do EU. Rakouští aktivisté se ale nechali slyšet, že s výsledkem procesu v Melku stejně nejsou spokojeni.

"Nešlo nám o ujištění, že atomová elektrárna je bezpečná. Prostě ji z principu odmítáme a nechceme," vyjádřil se v tehdejší Mladé Frontě Dnes šéf spolku Slunce a svoboda Bernhard Riepl.

Zaplatil se díky povolenkám

Kromě upozorňování na ekologická a bezpečnostní rizika hráli odpůrci elektrárny ještě jednu kartu − ekonomický smysl celého projektu. Příznivci jádra tvrdili, že bez Temelína by Česku časem začala chybět domácí elektřina a stalo by se závislým na jejím dovozu. Dosluhujícím uhelným elektrárnám zvonil umíráček a obnovitelné zdroje v podobě slunečních či větrných elektráren se teprve rodily v hlavách inženýrů. Během prvních 10 let nového tisíciletí se ale ukázalo, že elektřiny bude dostatek, i přesto, že elektrárenská společnost ČEZ odstavila v 90. letech téměř dva tisíce MW výkonu uhelných elektráren, což je výkon téměř celého Temelína.

"Potvrdil se odhadovaný nárůst spotřeby elektřiny, plány ale nepočítaly s postupnou liberalizací energetického trhu, která umožnila stavět elektrárny o velkém výkonu i dalším podnikům, které si chtěly pojistit dodávku energie z vlastních zdrojů. V 90. letech tak v Česku živelně vznikly uhelné elektrárny, jejichž výkon téměř dosahuje výkonu současného Temelína. Proto je elektřiny dostatek i nadbytek," komentuje situaci na trhu Ladislav Kříž, mluvčí skupiny ČEZ, která Temelín provozuje.

I když nejsou k dispozici konkrétní čísla, představitelé ČEZ říkají, že se stomiliardová investice do elektrárny už vrátila. Přiznávají ovšem, že se tak stalo zejména díky zavedení systému obchodování s takzvanými emisními povolenkami, což jsou peníze, které musí platit firmy za vypouštění škodlivých emisí do ovzduší. Provozování bezemisního Temelína umožnilo firmě výrazně "ušetřit" prostředky, které by jinak musela odevzdat státu. "Zpočátku byla cena povolenek nízká, padala dokonce k nule, nakonec se ale trh rozběhl. Jedním z hráčů, který fungování systému výrazně podporoval, byl právě ČEZ," popisuje Adéla Denková, analytička klimatického týmu Asociace pro mezinárodní otázky. Oproti jiným energetickým zdrojům mají navíc jaderné elektrárny levný provoz, na rozdíl od jejich pořizovací ceny jsou pak náklady na palivo zanedbatelné. "Jaderné elektrárny jsou teď to nejvýnosnější, co má ČEZ ve svém portfoliu zdrojů," říká Denková.

Cesta k uhlíkové neutralitě

Nyní je budoucnost české jaderné energetiky opět horké téma. Aby se Česko mohlo stát v roce 2050 takzvaně uhlíkově neutrální, chce stát do roku 2040 postavit jeden nový jaderný blok v Dukovanech za 140 až 160 miliard korun v takzvaných overnight nákladech. Jde o cenu, kterou by stát zaplatil, kdyby elektrárnu postavil okamžitě, a tak do ní nejsou zahrnuty úroky, inflace ani navyšování ceny kvůli zvýšeným nákladům za práci či materiál. Experti ale vyzývají k diskusi, zda jde opravdu o správnou cestu.

"Postavit Temelín byl dobrý nápad. Je to stabilní zdroj elektřiny, který je nezávislý na počasí. Je ale otázka, zda má výstavba nových jaderných elektráren smysl v době, kdy se energetický systém posouvá k vyšší flexibilitě, menším zdrojům a jaderné projekty se prodražují kvůli stále větším nárokům na bezpečnost," říká Adéla Denková z Asociace pro mezinárodní otázky.

Zastánci ale poukazují na fakt, že se kapacita uhelných bloků ČEZ do roku 2040 sníží ze současných 6200 MW zhruba na 700 MW. I přes rezervu ve vývozu bude nutné nahradit 5500 MW stabilních dodávek a čas běží. Další uhelné zdroje budou nejspíš odstavovat i ostatní státy a elektřiny může být v Evropě nedostatek. "Německo plánuje, že přestane využívat energii z uhlí nejpozději v roce 2038, odstavovat nejstarší reaktory chce i Francie. Nedostatek elektřiny způsobí její vyšší cenu, proto musíme být v produkci soběstační. Z hlediska výrobních nákladů a exhalací nejlépe vychází jádro," říká Jiří Tyc, prezident spolku Jihočeští taťkové, který vzdělává veřejnost ohledně jaderné energetiky. Vývoj směřuje podle něj k menším, takzvaným modulárním zdrojům. "Jsou zatím ve vývoji a bude trvat roky, než dostanou licenci. Praktické použití by pak nejspíš vypadalo tak, že by bylo více menších reaktorů po celém Česku," dodává.

Související