Letošek měl být rokem nové generace mobilních sítí. Už koncem roku 2019 se operátoři předháněli v nasazování nové technologie ve světových velkoměstech a výrobci telefonů začali nabízet první modely schopné ji využít. Během první poloviny tohoto roku se ale zavádění 5G sítí začalo komplikovat. Ve Velké Británii či Nizozemsku zapálili fanatici, kteří uvěřili nesmyslným teoriím o tom, že sítě nové generace pomáhají šířit nákazu SARS-CoV-2, téměř stovku stožárů s 5G anténami. Další rozvoj těchto sítí však mnohem více ohrožují sami výrobci mobilních technologií ve spolupráci s politiky. Pochybnosti panují i kolem technologie samé − pod jedním názvem se totiž skrývá celá řada dílčích technologií a "typů" 5G sítí, jež se liší zejména frekvenčním pásmem, které využívají.

Variabilitu 5G sítí nejlépe ukazují data analytické společnosti Opensignal, která měří kvalitu mobilních sítí. Z výsledků měření za první čtvrtletí letošního roku jsou zřejmé výrazné rozdíly mezi operátory podle zvolených technologií. Většina firem se rozhodla nejprve nasadit nejrychlejší varianty 5G, které využívají k přenosu vysoké frekvence označované jako milimetrové pásmo (mmWave). Sítě vysílající na těchto frekvencích slibují rychlosti přesahující jeden gigabit za sekundu (to představuje film ve vysoké kvalitě stažený za minutu a půl), ovšem pouze na vzdálenost nízkých stovek metrů v husté zástavbě a přes kilometr v otevřeném prostoru. Průměrná rychlost v běžném prostředí je však jen poloviční, 500 Mbps. Pomalejší 5G na nízkých frekvencích, takzvaný low band, sice umožňuje šíření dat na velké vzdálenosti, reálná rychlost se však v tomto případě pohybuje okolo 50 Mbps.

Jedna věc jsou samotné rychlosti, druhá je čas, po který jsou operátoři schopni je zajistit. Nejrychlejší 5G data u amerického operátora Verizon jsou dostupná pouze 0,5 procenta času, který zákazníci v síti stráví. Nejpomalejší z amerických operátorů, T-Mobile, své 5G nabízí zákazníkům pětinu času, po který jsou v dosahu sítě. Připojení k nim však probíhá pouze při stahování dat, jejich odesílání stále využívá technologie označované jako 4G. Jak je to možné? Vždyť v prvních měsících provozu 5G sítí byly přece naměřeny opravdu vysoké rychlosti. V té chvíli je ale využíval jen zlomek uživatelů, navíc s vybranými nejnovějšími telefony. Navzdory masivní marketingové masáži je tak 5G pro většinu lidí nedosažitelné, a to i v zemích, kde k ostrému spuštění těchto sítí už došlo. V rozporu jsou také sliby výrobců 5G zařízení a reálné možnosti využití 5G sítí. Kromě jejich zapojení do běžné datové komunikace se mluvilo také o využitelnosti v chytrých výrobních podnicích nebo v robotické medicíně. Jenže v těchto případech jsou vždy mnohem spolehlivější pevné sítě, ideálně optické. Jejich kapacita si stále udržuje před bezdrátovými technologiemi výrazný náskok.

Hlavní problém 5G je ale zatím ten, že po novinkách, na které láká uživatele, neexistuje masivní poptávka, natož ochota si za ně připlatit. Rychlost současných sítí většině zákazníků stačí. Největší brzdou rozvoje 5G sítí tak budou obavy z návratnosti investic. I proto je otázka, jak dlouho potrvá, než se 5G stane opravdu reálnou službou. Nicméně LTE mělo také pomalejší nástup − a to do Česka přineslo nejen rychlost, ale i zásadní zlepšení pokrytí mimo města.

Související