Rudolf Sikora hledí na člověka z až vesmírného nadhledu, spojuje umění s vědeckým poznáním a zacházení lidstva s přírodou komentuje obrazy zaplněnými vykřičníky. Naproti tomu Vladimír Havlík se toužil přikrýt drnem trávy nebo na holé hrudi zkoušel bolest, když si nechal přikládat hořící sirku k tělu. Performance, které vycházely z jeho lyrického vztahu k přírodě, neměly podněcovat k aktivismu, byly "jen" prostředkem pro společný prožitek pár přátel. Dílo umělců Sikory a Havlíka nyní porovnává výstava nazvaná Sníh kámen hvězda strom v pražském Colloredo-Mansfeldském paláci.

Zatím jste si přečetli méně než 10 % textu. Pokračování je k dispozici pouze pro platící čtenáře.

Předplatit od 145 Kč měsíčně Koupit tento článek za 19 Kč

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.