Vojenští vědci a vývojáři díky astronomickým rozpočtům stále posouvají hranice toho, co je možné," napsala Kristin Houserová, editorka magazínu Futurism. "Mnohé z nových zbraní vypadají, jako kdyby vystoupily přímo ze sci-fi. A u mnohých by bylo lepší, kdyby ve sci-fi zůstaly."

Jenže to se nestane. Lidstvo si z minulých válek kupodivu nevzalo poučení, že jsou krvavé a drahé, ale naopak že potřebuje ještě ničivější zbraně. V americké občanské válce mezi lety 1861 a 1865 ocelová parní loď Merrimack s otočnou dělovou věží navždy ukončila éru dřevěných válečných plachetnic, prusko-rakouská válka roku 1866 poslala do muzeí pušky nabíjené zepředu, protože nepřítel se vytasil se zadovkami. První světová válka vyhnala z bojišť jezdectvo, ta druhá prokázala zbytečnost pevnostních staveb a bitevních lodí.

Nyní se však situace poněkud mění − a nejen proto, že globální jaderná válka by neměla vítěze, ale i proto, že se rozostřily hranice mezi tím, kde končí mír a kde začíná válka. Netradiční formy omezených konfliktů proto vyžadují zcela nové typy zbraní. V demokratické části světa navíc politici musí čelit nechuti voličů číst zprávy o úmrtích vlastních vojáků. Proto živou sílu na bojištích stále více nahrazují pokročilé technologie.

Bojový dron

◼ Bezpilotní letoun MQ-9 Reaper společnosti General Atomics je určený pro útoky na pohyblivé cíle. Letos v lednu například zabil generála Kásema Solejmáního, velitele jednotek Kuds íránských revolučních gard.
◼ V USA tento dron kromě americké armády používá také CIA či NASA.
◼ Náklady na výzkum a vývoj bezpilotního systému se vyšplhaly na 1,65 mld. dolarů.

Co přesně si chystají do válek vzdálenější budoucnosti Čína a Rusko, o tom se ví velmi málo. Více informací přichází ze Spojených států, ale i ty je třeba brát s určitou rezervou. Obecně platí, že prostředky, o nichž se začne mluvit veřejně, buď už jsou překonané něčím ještě lepším, nebo se ukázalo, že představují slepou cestu. Často také tyto informace "unikají" cíleně, aby zmátly protivníka nebo aby ho přiměly vynakládat prostředky a úsilí na něco, co nefunguje.

Voják jako tank

S pravděpodobností blížící se jistotě neočekávejte dramatické změny v segmentu ručních zbraní, kde nejspíš vývoj dál půjde cestou "mírného pokroku v mezích zákona". Po několika staletích vylepšování dosáhly výkonu, spolehlivosti, jednoduchosti a láce, které hned tak něco nepřekoná. A tak všechny paprskomety a světelné meče dál zůstanou v říši fantazie. Příkladem takového mírného pokroku může být například samonabíjecí pistole Armatix, jež poslouchá pouze svého majitele, protože má snímač otisků dlaně. Podstatnější zlepšení představují řiditelné projektily, které se samy navedou na světelný bod vytvořený na cíli laserem puškového zaměřovače. Obsahují elektroniku, jež je schopná tento bod sledovat a pomocí vyklápění malých aerodynamických brzd usměrňovat dráhu letu. Tak bude možné na velkou dálku zasahovat manévrující cíle a eliminovat vlivy počasí na přesnost střelby.

Slabina

◼ Roboti podle všeho způsobí, že současná generace bitevních letadel bude poslední.
◼ Slabým místem dálkově ovládaných strojů je spojení. A to i navzdory tomu, že většinou probíhá přes satelity.

Mnohem dramatičtěji se ale změní ostatní vybavení pěšáka, který dostane schopnosti, jaké doteď měli jen hrdinové pohádek a komiksů. Vynucuje si to asymetrická povaha konfliktů, kdy na jedné straně stojí masy bojovníků neváhajících používat sebevražedné metody, na druhé nepočetné profesionální jednotky vyspělých zemí, kde každé úmrtí představuje problém.

Od vojáka budoucnosti architekti budoucích válek očekávají, že sám zastane přinejmenším tolik co těžký tank nebo obrněný vůz s celou posádkou. Nadlidskou sílu a vytrvalost mu dodají exoskeletony, což je jakási vnější kostra poháněná servomotory podle impulzů ze senzorů snímajících pohyby končetin. Díky ní může bojovník podnikat dlouhé pochody s velkou zátěží, aniž by se unavil, a to i v horském terénu.

Voják budoucnosti ale možná bude mít bojovou hodnotu celé jednotky. Americká Agentura pro pokročilý obranný výzkum (DARPA) zkouší mozkové implantáty, které vojákovi umožňují ovládat několik bojových strojů pouhou myšlenkou. Při simulovaných testech dokázala ochrnutá žena bez speciálního výcviku "pilotovat" bojové letadlo F-35 a současně ovládat dva doprovodné drony. Co jde s létajícími drony, jistě půjde i s pozemními − už dnes je na trhu řada dálkově ovládaných minitanků. Například pásový MAARS může nést kulomet nebo granátomet a jeho akumulátor ho udrží v provozu až 12 hodin.

Roboti také podle všeho způsobí, že současná generace bitevních letadel je poslední. Na rozdíl od pilotů totiž drony vydrží mnohem větší přetížení, netrpí únavou, nemají žádné tělesné potřeby − a nezanechávají po sobě vdovy a sirotky. Už dnes vypadají operace bojových UAV (unmanned aerial vehicle) MQ-9 Reaper jako počítačová hra: operátoři s joysticky v rukách bezpečně sedí u displejů v USA, zatímco jimi řízený stroj bombami a raketami ničí cíle v Afghánistánu.

Opakem velkých bojových dronů budou UAV velikosti hmyzu. Mohou být příslušenstvím inteligentní uniformy superpěšáka jako zařízení pro průzkum, ale i operovat v rojích. Pokud si představíte roj rozzuřených vos, máte i představu, jak těžká proti nim bude obrana. Slabým místem dálkově ovládaných strojů je spojení, i navzdory tomu, že většinou probíhá přes satelity.

Konflikty bez mrtvol

Samozřejmostí "battledressu" budoucnosti je ochrana proti projektilům a střepinám, budou tu ale i další funkce. Americký program Future Force Warrior počítá s přilbou obsahující komunikační systém, průhledný displej v brýlích a monitoring životních funkcí. Uniforma bude obsahovat tepelnou regulaci, čidla sledující okolní prostředí a oblékací počítač s databázemi map či operačních plánů. Celý systém má pohánět miniaturní spalovací turbína s generátorem nepřetržitě po dobu několika dní.

Bezpilotní letoun MQ-9 Reaper společnosti General Atomics je určený pro útoky na pohyblivé cíle. Letos v lednu například zabil generála Kásema Solejmáního, velitele jednotek Kuds íránských revolučních gard.
Bezpilotní letoun MQ-9 Reaper společnosti General Atomics je určený pro útoky na pohyblivé cíle. Letos v lednu například zabil generála Kásema Solejmáního, velitele jednotek Kuds íránských revolučních gard.
Ilustrační foto: Shutterstock

Elektronika na bojišti ovšem může představovat i Achillovu patu pěšáka, protože tajné laboratoře pracují na tzv. e-bombě nebo též EMC zbrani − zařízení, které silným elektromagnetickým pulzem dokáže zničit elektrické obvody. Takový pulz je možné vytvořit malou jadernou explozí, ale i méně nápadnými prostředky a směrovaně, například prostřednictvím mikrovln s velmi vysokou energií. Těžší zbraňové systémy (tanky či obrněné vozy) lze do určité míry chránit, ale u pěšáků to je mnohem obtížnější.

Nový prvek konfliktů budoucnosti představují nesmrtící zbraně (non-lethal weapons), které se uplatní nejen na bojištích, ale i tehdy, když se vojáci nebo teroristé ukrývají mezi civilním obyvatelstvem. Jejich potřeba poroste také s příchodem nových metod válčení, například když nepřítel v rámci hybridní války vyprovokuje pouliční násilí.

Jedním z principů využívaných takovými zbraněmi může být infrazvuk: zvuk s kmitočty nižšími než 20 hertzů, které už lidské ucho nevnímá, ale dokáže snížit schopnost soustředění a vyvolat pocity podobné mořské nemoci. Uvádí se, že skutečně devastující vliv na lidský organismus mají frekvence mezi jedním a 10 hertzy, jež při dostatečné amplitudě vlny a výkonu vysílače dokážou i zabít.

Intenzivně se zkoumají tepelné nesmrtící zbraně. Například americká výzkumná instituce Sandia National Laboratories vyvíjí systém, který pracuje na principu vyzařování elektromagnetického záření s kmitočtem 95 gigahertzů, pronikajícího pod kůži do hloubky, kde jsou nervová zakončení. Díky jejich zahřátí se "cílové osoby" během několika vteřin zmocní pocity pálivé bolesti aktivující obranné mechanismy organismu, takže zasažený člověk není schopen jakékoliv akce. Při správně volené energii záření přitom nepříjemné pocity vymizí okamžité poté, co se "cíl" ocitne mimo svazek paprsků − bez popálenin a jiných následků.

Místo střelného prachu světlo a elektřina

V segmentu zbraní, od nichž se naopak očekává totální zničení cíle, předpovídají odborníci skvělou budoucnost zejména elektromagnetickým a laserovým dělům. Pro elektromagnetické urychlování projektilů se testuje především princip známý jako rail gun (kolejové dělo). Jde o dvě kovové koleje připojené ke zdroji elektrického napětí. Pokud se mezi ně vloží projektil z vodivého materiálu, protékající proud vyvolá síly, které jej vymrští vpřed. O taková těla se zajímá na prvním místě námořnictvo, protože by z lodí odstranila výbušniny, jež jsou v boji zdrojem trvalého rizika, a přitom by měla levný provoz. Projektil by se při vysoké rychlosti sice třením o atmosféru zahříval tak, že by nemohl nést nálož, ale už jen jeho kinetická energie bude mít v cíli zničující účinek. Rychlost střely by z magnetického děla dělala vynikající prostředek zejména proti raketám. Americké námořnictvo testuje prototypy schopné udělit projektilu sedminásobnou rychlost zvuku s dostřelem přes 100 kilometrů.

Laserová děla už jsou běžná, pohříchu však donedávna jen ve sci-fi. Teoreticky nabízejí oproti klasickým střelným zbraním obrovské výhody: dráhu paprsku neovlivňuje gravitace a cíl ničí okamžitě. A stejně jako elektrická děla nepotřebují munici. Problém pro ně ovšem představují mraky, mlha, dým a smog. Přesto se na nich pracuje, protože mohou být užitečná při ničení raket a dronů. Americké námořnictvo už několik let úspěšně testuje laserové dělo na torpédoborci Ponce.

Na cestě k neviditelnosti

Oklamat oči, to už příroda umí dávno: platýsi a někteří hlavonožci mají receptory vnímající optické vlastnosti dna pod nimi. Složitý nervový systém pak ovládá obrovské množství pigmentových buněk v kůži tak, aby barva i struktura povrchu byly shodné s okolím. To je princip takzvané adaptivní nebo také aktivní kamufláže. Povrch uniformy či letadla je pokryt filmem s tekutými krystaly nebo nanočásticemi, které mění barvu podle povelů počítače, jehož procesor plní data ze speciálních kamer. Nanotechnologie jsou lepší, protože nanočástice mohou teoreticky pohlcovat nebo rozptylovat i radarové a infračervené paprsky.

Ještě lepší by bylo, kdyby paprsky mohly objekt obejít. Teoreticky to jde zařídit extrémně silným elektromagnetickým nebo gravitačním polem, což je ale neuskutečnitelné. Prakticky ale totéž umí takzvané metamateriály. Zjednodušeně řečeno jde o materiály, jejichž povrch má takovou strukturu, že světlo nebo jiné záření skrz objekt jakoby obteče. Přírodním metamateriálem je opál, který právě tomu vděčí za svůj fascinující vzhled. Uměle se zatím daří vyrobit metamateriály jen pro určité vlnové délky, těžko ale podezřívat vojáky, že se s tím spokojí.

Vypadají popsané zbraně šíleně? Skutečnost může být ještě výstřednější. Mluví se o geofyzikálních zbraních ovlivňujících magnetické pole Země nebo tektonické pohyby, o metodách, jak měnit počasí nebo psychiku davů, o fantastických létajících strojích v přísně střežené oblasti Area 51, o kosmických válkách… Dnes není možné posoudit, co z toho je dezinformace nebo konspirační teorie a co nějak koresponduje s realitou. A nelze než doufat, že se to nikdy nedovíme.

Článek byl publikován v komerční příloze HN Obrana a bezpečnost.

Související