Zámek Opočno na Rychnovsku zůstane státu. Ústavní soud včera zamítl stížnost dcery posledního šlechtického majitele zámku Kristiny Colloredo-Mansfeldové. Spor o vydání trval od první poloviny 90. let. V poslední stížnosti poukazovala Colloredo-Mansfeldová na údajně rasový motiv perzekuce rodiny, podle Ústavního soudu se to ale s dostatečnou jistotou neprokázalo. Vyhlášení verdiktu se Colloredo-Mansfeldová nezúčastnila, nedostavil se ani její právní zástupce.

Právní zástupce Colloredo-Mansfeldové Jakub Fröhlich řekl, že poté, co se seznámí s podrobným odůvodněním, zváží další postup ve věci. "Připadají v úvahu možnosti, jako je například stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva nebo obnova řízení v případě, že vyjdou najevo důkazy, které nebylo možné použít v tom původním řízení. Zatím je předčasné o dalším postupu hovořit," řekl Fröhlich.

Kastelán zámku Tomáš Kořínek nález přivítal. "Budeme čekat na kroky protistrany," uvedl. Spory podle něj komplikují opravy Opočna, dosud bylo možné řešit v podstatě jen havarijní stavy.

Zámek zabavili nacisté, po válce ho převzal stát. Po pádu komunismu se soudy případem zabývaly opakovaně, s několika zvraty. Colloredo-Mansfeldová dokonce zámek po jistou dobu spravovala. Po zásahu Ústavního soudu ale stát v dubnu 2007 objekt znovu převzal do péče. Později díky dalšímu nálezu dosáhla Colloredo-Mansfeldová obnovy řízení. Padlo však stejné rozhodnutí jako předtím, zámek tedy dosud spravuje Národní památkový ústav.

Důvody konfiskace za protektorátu byly podle pravomocného verdiktu spíše politické a národnostní. Colloredo-Mansfeldová s tím nesouhlasila, v ústavní stížnosti mimo jiné namítala, že matce posledního majitele panství Josefa Colloredo-Mansfelda byl majetek ve Francii konfiskován jako Židovce. Proto je prý otázkou, zda také zabavení Opočna nebylo rasovou perzekucí, případně zda židovští předkové nebyli jedním z více důvodů pro zákrok proti Colloredo-Mansfeldům.

Podle ústavních soudců ale nestačí "prokázání jiných motivů perzekuce, k nimž se rasové důvody eventuálně mohly přidat". Ústavní soud zdůraznil, že nelze pochybovat o zločinnosti konfiskační praxe nacistických úřadů, restituční zákonodárství však nemohlo odčinit všechny křivdy.

"Sedm desítek let po skončení války je tato reparace nesmírně obtížná, ne-li nemožná. I proto omezil restituční zákon o mimosoudních rehabilitacích přezkoumávání přechodů majetku předcházejících rozhodnému období na nejextrémnější případy z důvodu rasové perzekuce," stojí v nálezu soudce zpravodaje Radovana Suchánka. Tříčlenný senát nebyl jednotný, soudce Jiří Zemánek s výrokem nesouhlasil.

"Všiml jsem si, že jeden ze soudců senátu vyjádřil odlišný názor od toho většinového. Vyslyšel naše argumenty. Realita je ale taková, že rozhoduje většinový názor," řekl Fröhlich.

Kromě zámku samotného se potomci původních majitelů soudí se státem také kvůli mobiliáři. Zastal se jich Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, Ústavní soud proto obnovil dvě řízení o starších, původně odmítnutých stížnostech. Nová rozhodnutí ale zatím nepadla.

Související