Ta scéna z filmu Vesničko má středisková bere u srdce. Kamera snímá pomalu ubíhající krajinu a do toho hrají Čechy krásné, Čechy mé. "Alpy tě ohromí, Karle, ale tohle, to tě dojme. Jen se na to podívej. Vidíš to? To není země, to je zahrádka," říká doktor Skružný v podání Rudolfa Hrušínského svému psovi.

Obraz z oblíbeného Menzelova snímku se mi vybaví skoro pokaždé, když se toulám po Česku. Už nějakých 20 let jezdíme s kamarády v létě na čundr. Vybereme kraj, který chceme poznat, sbalíme si batoh a vydáme se vlakem na cestu. Spíme po širákem, na louce nebo v lese, a když prší, schováme se pod nějaký skalní převis, přístřešek, ale klidně i na autobusovou zastávku. Celý ten podnik je genderově hodně nevyvážený, chodí jen pánové, zato ale mohou bez uzardění klít, pít o trochu víc, plácat nesmysly, nevědět, kde večer skončíme nebo kterým spojem se vrátíme domů.

Zpočátku jsme vyráželi na týden, někdy i na kole, a tak jsme projeli Šumavu, Krušné hory i ty Orlické, objeli jižní Čechy nebo Vysočinu, prošli Český ráj i Beskydy. S tím, jak vztahy vážněly a přibývalo závazků, sňatků a dětí, se náš společný čas zúžil na víkend, tudíž i objevovaná místa se zmenšila. Najednou nám stačilo údolí Střely, cesta z Klatov do Sušice, z Krásné Lípy do Jiřetína pod Jedlovou, z Ústí nad Labem do Třebívlic nebo z České Lípy do Úštěka.

Všechny tyhle výlety, ale i další, "rodinné", klidně jednodenní, mají jedno společné: vždy je mi v těch koutech dobře. Nadchne mě krajina, stará architektura a malebnost některých vesnic. Vždy mi ten "aktuální" vandr přijde ještě hezčí než předchozí a žasnu nad tím, kolik krásných míst v Česku je. Ano, ze šumavských luk kolem Horské Kvildy vám nespadne brada jako z vodopádů na Islandu nebo útesů v Doveru, ale pod kůži se vám dostanou možná ještě víc.

Přeji vám krásné léto, i když třeba "jen" v Česku.

Článek byl publikován ve speciální příloze Hospodářských novin Dovolená v Česku.

Související