Bojovníci s koronavirem distribuují roušky, staví plicní ventilátor a létají v oblacích. Bylo to prostě potřeba, říkají

V druhém březnovém týdnu se datový analytik Tomáš Kapler dozvěděl ze zpráv, že je v italských nemocnicích kritický nedostatek plicních ventilátorů. V té době už v Itálii zuřila koronavirová nákaza a na komplikace spojené s ní tu umíralo více než tisíc lidí denně. Kaplera zaujal problém chybějící lékařské techniky, začal si hledat další informace a narazil zhruba na deset let starý výzkum amerického MIT, který se zabýval vývojem nouzových ventilátorů. "Napadlo mě, jestli by nešlo takové ventilátory udělat v Česku" říká Kapler. "Bylo jasné, že kdyby se ta nemoc rozjela jako v Itálii, tak jich je tady nejpozději v půlce dubna kritický nedostatek." V té chvíli vznikala iniciativa Covid19CZ, v níž nabídli pomoc státu v boji s koronavirem lidé z technologického světa. Dvaačtyřicetiletý Kapler zná část jejích zakladatelů a byl také na úvodní schůzce. Přednesl návrh, že jedna z věcí, kterou by mohla iniciativa zaštiťovat, by byl právě vývoj nouzového plicního ventilátoru pro pacienty s covid-19. Ostatní souhlasili.

Přes prostředníky se Kapler spojil s profesorem Karlem Roubíkem z Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT, zřejmě největším tuzemským odborníkem na plicní ventilátory. "Druhý den mi zavolal, že do toho půjde," vzpomíná Kapler. V té době už však věděl, že nápad z americké univerzity nepůjde použít − šlo jen o provizorní přístroje, které byly určeny k tomu, aby za nemocné dýchaly maximálně hodinu či dvě, jinak by jim poškodily plíce. "Pacienti s koronavirem přitom bývají na plicních ventilátorech napojeni většinou řadu dní," vysvětluje Kapler.