Sice se každý týden objevují nové "prognózy" vývoje (nejen) české ekonomiky, které jednou předpovídají vývoj ve tvaru písmene V, podruhé zase U, či dokonce W, nicméně spíše než o prognózy jde v tuto chvíli o odhady nebo názory, které nelze nijak silně podložit. Situace, v níž se nejen naše ekonomika ocitla, je naprosto bezprecedentní, a dokonce se nedá srovnávat ani se situací nastalou po pádu banky Lehman Brothers. S jistotou se dá říct pouze to, že hospodářství prochází recesí, o jejíž hloubce a délce můžeme zatím jen planě diskutovat.
K dispozici totiž máme zatím pouze střípky informací o tom, jak se vede jednotlivým odvětvím ekonomiky, nebo jak se zatím měnilo chování konkrétních sektorů. Víme třeba, jaká byla nálada ve firmách v polovině března, jak se přibližně v té době propadly zakázky exportních podniků, nebo že se ještě na konci měsíce příliš nepropouštělo.
Situační mapu si můžeme doplnit big daty, nicméně stále půjde jen o malý, a navíc zpožděný výřez celého hospodářství, který neodpoví ani na prvotní otázku, s jak dramatickým propadem ve druhém kvartále vlastně máme počítat, natož vystihnout načasování návratu konjunktury a správně vybrat ono písmeno vyjadřující tvar současného ekonomického cyklu.
Rychle zmapovat situaci navíc komplikuje otevřenost ekonomiky, která nám zprostředkovala úvodní nabídkový šok, jejž doplní navíc ještě ten poptávkový, protože rychlý návrat spotřebitelů do obchodů, autosalonů, hotelů, restaurací, fitness center atd. není pravděpodobný ani u nás, ani u našich hlavních obchodních partnerů.
Ptát se proto nyní ekonoma, kdy tato recese skončí nebo jaké ztráty s ní budou spojené, je skoro stejné jako zeptat se virologa či lékaře, kdy současná koronavirová epizoda zcela skončí.
