Rouška, kvůli tragickému zásobování vlastnoručně ušitá, se stala českým symbolem boje proti pandemii koronaviru. Na rozdíl od jiných zemí, kde jsou povinné v obchodech či veřejné dopravě (tam, kde je šance někoho nakazit), je hrdě nosíme na liduprázdných ulicích, venčíme s nimi psa ve tři ráno a ano, také s radostí udáváme ty, kteří roušku nenosí.

Přesto se zdá, že se národ s rouškou nesžil tak, jak by si politici přáli. A nejde jen o uvolněné Velikonoce, kvůli kterým se stále očekává vzplanutí epidemie, jež nepřichází a někteří politici tak možná litují, že stávající šrouby nemohou ještě přitáhnout. Ba dokonce nejde ani o vzpurné hloučky popíjející pivo v dvoumetrových rozestupech v okolí výdejních okének alkoholické radosti.

Roušku na půl žerdi, nebo jen na dvou tkaničkách z celkem čtyř, nosí stále více lidí. Někteří si ji navykli nosit pod nosem, jiní na bradě (na čele ji nosí jen prezidentův poradce Martin Nejedlý), další si urychleně nasazují šátek až při spatření kolemjdoucího či projíždějící policie. Každopádně ani jeden z těchto modelů neplní funkci ochrany, již roušce přisuzujeme. Jsou mezi námi dokonce i tací, kteří si na dvoumetrovou cestu mezi autem a domem odmítají nasadit roušku zcela. Každopádně se zdá, že se představa Romana Prymuly, že budeme nosit roušky minimálně do podzimu, protože jen rouška zaručí zdárné fungování ekonomiky, poněkud hroutí.

Možná proto se epidemiolog a člen krizového štábu Rastislav Maďar veřejně dopustil odhadu, že už v červnu by mohla být rouška povinná jen tam, kde jsou cizí lidé. Takže když člověk půjde po liduprázdné ulici sám, případně s rodinou, bude moci roušku odložit. Což dává podstatně větší smysl než rouška za všech okolností, jen se to s ohledem na vyvolanou rouškovou hysterii špatně vysvětluje. Upřímně, je nejvyšší čas s povinnými rouškami skoncovat. Nejenže jejich permanentní nošení nedává smysl, ale také proto, že podstatná část populace roušku každodenně nevyvařuje a nežehlí. A dýchat přes týden starý "hadr" nechrání ani jeho nositele, ani okolí.