Roušek máme nadbytek a respirátory vystačí na dva měsíce, prohlašuje po období kritického nedostatku ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO). Přesto existují místa, kde ochranné prostředky od státu chybí. S nedostatkem se potýkají například zdravotní sestry, které jezdí za pacienty domů a starají se o dlouhodobě nemocné nebo o lidi zotavující se po návratu z nemocnice. "Od ministerstva zdravotnictví, respektive od krajů dostávají jen minimum pomůcek," říká zdravotnická koordinátorka z Charity ČR Ludmila Kučerová. Středisko s 15 sestrami podle ní dostane jen jednu krabičku s rouškami na týden.

Odpovědnost za zásobování ochrannými pomůckami je rozdělená mezi dvě ministerstva. Zdravotnictví zásobuje například fakultní nemocnice nebo hygienické stanice. Vnitro vozí materiál krajům, které jej pak rozdělují mezi ambulantní lékaře nebo třeba právě sestry v domácí péči.

Charita, jejíž sestry ošetří ročně zhruba 35 tisíc pacientů přímo v jejich domovech, se snaží pomůcky nakupovat sama. Během pandemie koronaviru ale podražily, organizace proto musela vynaložit už 6,2 milionu korun navíc. Sestry při péči o nemocné používají roušky, většinou domácí výroby, a také rukavice. U pacientů v karanténě je potřeba ještě více. "Respirátorů je ale naprostý nedostatek, takže se spíše používají ochranné štíty, které se dají dezinfikovat," podotýká Kučerová.

S nedostatkem se potýká i Asociace domácí péče sdružující 50 organizací. "Po měsíci jsou agentury konečně zásobeny rouškami," říká šéfka asociace Ludmila Kondelíková. Připomíná, že jde především o podomácku šité látkové roušky. Respirátory chodí jen v symbolickém množství. "Stále je nedostatek rukavic, dezinfekce, jednorázových plášťů a ochranných štítů, teploměrů, nemáme testy," popisuje Kondelíková s tím, že štíty pro asociaci za své peníze tisknou dobrovolníci na 3D tiskárnách.

Nedostatek ochranných pomůcek dopadá i na rodiny, které se o nemocného starají samy. Lucie Ovsenáková z Mělnicka žije už měsíc v izolaci se třemi dětmi a manželem, který trpí nervosvalovým onemocněním, nehýbe se a je připojen k plicnímu ventilátoru. Protože se Ovsenáková obává nákazy koronavirem, která by pro manžela mohla skončit fatálně, pozastavila návštěvy sester a veškerou péči teď obstarává sama. "Sestřičky mají pouze obyčejné roušky, což mi nepřijde dostatečné," vysvětluje. Při výměně kanyly, která nemocnému vede z plicního ventilátoru do krku, podle Ovsenákové nemůže kus látky případné nákaze zabránit. "Manžel má při tom de facto otevřené dýchací cesty," říká.

Respirátory vyšší třídy by si klidně nakoupila, aby je sestry během návštěv. To ale do 6. dubna vůbec nešlo, protože jejich dodávky centrálně řídila vláda a firmy měly zákaz dávat je jinam než lékařům a zařízením zdravotních či sociálních služeb. Nyní už se pravidla mírně uvolnila, sehnat pomůcky pro jednotlivce ale stále není snadné. Ovsenáková má pocit, že na pečující rodiny nyní nikdo nemyslí. "Přitom já vlastně supluji práci nemocnice, kde by manžel normálně ležel na oddělení následné intenzivní péče. Šetříme jim jedno lůžko s plicní ventilací," říká Ovsenáková. Pacienti s chorobou, kterou její manžel trpí, jsou většinou trvale upoutáni na nemocniční lůžko. Když ale rodina projde náročnou přípravou, může si blízkého vzít domů.

Ministr Vojtěch odhaduje, že centrální nákupy pomůcek budou trvat ještě dva měsíce. Pak už by si zdravotníci měli materiál znovu obstarávat sami. "Určitě ještě uděláme nějaké objednávky, ale strategie ministerstva zdravotnictví je postupně utlumovat centrální nákup," řekl ministr. Časem by se tak respirátory mohly dostat i k širší veřejnosti.

Související
Newsletter

Sedmička HN

Život jsou povinnosti i radosti. A proto tu je newsletter Sedmička - každé ráno v sedm vám přinese sedm tipů na podnětné a zajímavé čtení z domova i ze světa. A k tomu pár nápadů, čím se zabavit nebo čím potrápit mozkové závity.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem příjmu newsletteru. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru