Téma koronaviru v těchto týdnech prostupuje životem celé společnosti a dost dobře se mu nelze vyhnout ani u ekonomických úvah. V případě Česka je pro letošek očekáván pokles HDP o pět až deset procent.
V závislosti na předpokladech o délce trvání restrikcí spojených s bojem proti pandemii a jejich dopadem na globální ekonomiku se ale objevují i chmurnější představy, co se míry propadu týče.
To, jak bude pomyslně vypadat krajina po bitvě, bude záviset právě na délce trvání restrikcí v ekonomice a společnosti obecně, a na jejich povaze. Konstatování možná triviální, významnější váhu ve veřejné debatě však tento pohled začal nabývat teprve koncem března. Tedy uvědomění si, že i v době pandemie má nejenom zdravotnictví, ale také celá společnost i jiné úkoly a témata, jež nelze bez výrazných škod opomíjet.
Možné ekonomické dopady pandemie bývají porovnávány se situací let 2008 a 2009. Tehdy vývoj vedl k dluhové krizi v eurozóně, což na straně vlád zvedlo vlnu úsilí o zlepšení rozpočtové disciplíny. Coby pověstní generálové po bitvě jsme následně mohli tvrdit, že fiskální úspory byly zbytečně tvrdé, což se týkalo i české ekonomiky.
Jako přímý pozorovatel dění na finančních trzích jsem ale měl pro obavy z možného propadu veřejných rozpočtů a úniku investorů pochopení. Generály po bitvě nemám rád, snažme se však vyhnout situaci, kdy s odstupem budeme stávající restrikce hodnotit jako přehnané.
Nejbližší dny snad přinesou postupné uvolňování omezení u nás i v dalších zemích regionu. Tím se otevře prostor, aby se v ekonomice pozitivně projevily rozpočtové a měnové stimuly. Zkušenost z krize roku 2008 navíc říká, že měnová i rozpočtová politika by měly zůstat uvolněné delší dobu. Pro jejich ozdravné působení je ale potřeba návrat společenského života k normálu.
