Celý proces úpravy pitné vody sestává z několika stupňů, jejichž počet záleží na kvalitě zdrojové vody. V případě podzemních vod mnohdy stačí prosté provzdušnění či filtrace přes přírodní vápenec ke zvýšení tvrdosti. "U více kontaminovaných podzemních vod či vod povrchových jde většinou o postupy, během kterých dojde přídavkem chemické látky, koagulantu, k vázání nečistot do vloček, které se následně z vody oddělují," vysvětluje Jiří Lipold, technický ředitel jihočeské společnosti ČEVAK, s tím, že dalšími možnostmi úpravy jsou například zachytávání nečistot na aktivním uhlí či membránové technologie, které dokážou separovat částice až na úrovni makromolekul.

Energie závisí na technologiích

Jde o poměrně nové metody, které se zavádějí v posledních letech a nahrazují tak desítky let staré postupy. "Těmito technologiemi dokážeme upravit a zabezpečit vodu prakticky z kteréhokoli zdroje, který je závadný," doplňuje Jiří Stara, vedoucí oddělení technologické podpory ČEVAK.

Přeměna jednoho kubíku surové vody na pitnou trvá dvě sekundy.
Přeměna jednoho kubíku surové vody na pitnou trvá dvě sekundy.
Foto: Václav Kozák

Na použitých technologiích pak závisí i celkový čas a množství energie, které jsou potřeba k úpravě. Například Vodárně Plzeň trvá podle tiskové mluvčí Dany Veselé vlastní přeměna jednoho kubíku surové vody na pitnou v průměru dvě sekundy při energetické náročnosti 0,63 kWh. Nutno ovšem dodat, že čas potřebný k tomu, aby pitná voda mohla opustit vodárnu, bývá daleko delší. "U nás trvá zhruba šest až osm hodin, než se surová voda dostane na výstup z úpravny, přičemž nejdelší dobu tráví už upravená pitná voda v akumulacích. Energetická náročnost se podle dlouhodobých měření pohybuje kolem 0,13 kilowatthodiny na metr krychlový upravené pitné vody," upřesňuje za Brněnské vodárny a kanalizace manažerka veřejných vztahů Renata Hermanová.

V celém procesu úpravy vody je viditelná snaha šetřit neobnovitelné zdroje použitím energeticky méně náročných zařízení se stejným požadovaným výkonem.

Důraz se klade i na ekologii

Tyto moderní technologie s sebou nesou i další pozitivum, často jsou daleko šetrnější k životnímu prostředí než původně užívané starší metody. "V celém procesu úpravy vody je viditelná snaha šetřit neobnovitelné zdroje použitím energeticky méně náročných zařízení se stejným požadovaným výkonem," říká Dana Veselá z plzeňských vodáren.

Kromě snahy zmenšit ekologickou zátěž užíváním nových postupů lze při úpravě vody snižovat negativní dopady na životní prostředí instalováním malých vodních elektráren na přítocích řek. Takto jsou ošetřeny například všechny úpravny vody a významné vodojemy SmVaK Ostrava. Vyrobená elektrická energie se používá primárně pro proces přeměny surové vody v pitnou a přebytky společnost dokonce dodává do sítě. "Například malá vodní elektrárna v Podhradí u Vítkova dokázala v roce 2018 vyrobit zhruba stejně elektřiny, jako byla spotřeba provozu za dané období. V případě Úpravny vody Vyšní Lhoty šlo dokonce téměř o dvouapůlnásobek celkové výroby v porovnání se spotřebou provozu," říká tiskový mluvčí SmVaK Ostrava Marek Síbrt.

Článek byl publikován v komerční příloze HN Budoucnost vody.

Související