Pandemie koronaviru a s ní spojená přísná karanténní opatření dolehla na umělce. Tedy fakticky na ně dolehla úplně stejně jako například na hospodské a na všechny provozy, které musely kvůli vládnímu nařízení zavřít a nemohou se spolehnout na domácí práci placenou státem, jako třeba učitelé, ale protože jde o umělce, zdá se, že jde o něco víc.

Je dobře, že na ně a vlastně na všechna svobodná povolání (což jsou například i lékaři) pamatuje pětadvacítka ministerstva financí, tedy příspěvek státu pro živnostníky. Další zvýhodnění umělců (jiné než prostřednictvím dotovaných kulturních akcí, které by se daly provozovat v prostředí karantény) ovšem nedává smysl. Protože umělci, bez ohledu na to, jak moc vřelý vztah k nim máme, nejsou v současném průšvihu ojedinělí.

Česká republika se donedávna vyznačovala velmi nízkou nezaměstnaností. Pracovní trh byl napjatý, nedostatek zaměstnanců byl podle ekonomů jednou z překážek růstu ekonomiky. Pandemie koronaviru dala nízké nezaměstnanosti stop stav. Ekonomika kvůli karanténním opatřením zamrzla, zaměstnanci jsou doma, živnostníci míří na úřady práce a firmy vyčkávají a připravují restrukturalizační plány, které zahrnují i propouštění. Nezaměstnanost sice v březnu zůstala na třech procentech, úřady práce ale hlásí zvýšený zájem o práci od lidí z pohostinství či cestovního ruchu, které opatření postihla nejvíce. Ti všichni platí účty, nájmy a živí rodiny úplně stejně jako umělci.

Je smutné, když vystudovaná houslistka sedí za kasou supermarketu a známý zpěvák dělá pomocné práce. Je to ale srovnatelné s tím, když do Česka jede vystudovaný ukrajinský chemik pracovat na stavbu či absolventka tamních práv uklízet. Obojí potvrzuje nejen kritickou situaci na pracovním trhu, ale i tristní mzdovou situaci v mnoha oborech. Protože pár měsíců výpadku příjmů by měl teoreticky vydržet každý. To, že se tak v praxi neděje, není jen chyba těch, kdo nyní přišli o možnost výdělku.