Josef Hlávka se narodil 15. února 1831 v Přešticích na Plzeňsku jako druhorozený syn místního purkmistra Antonína Hlávky a jeho manželky Anny, rozené Stachové. Studovat začal na gymnáziu v Klatovech a pokračoval v Kolíně, kam se rodina přestěhovala.

Už od dětství projevoval mimořádné výtvarné nadání. Není proto divu, že si k dalšímu studiu vybral právě architekturu a stavitelství. V letech 1847 až 1851 studoval na pražské technice, kde brzy vynikl a patřil k nejlepším studentům. Polytechniku dokončil s vyznamenáním a v dalším studiu pokračoval na Akademii výtvarných umění ve Vídni.

Zapojil se i do kulturního života české menšiny, kde si ho všiml významný stavební podnikatel František Šebek. Ten talentovanému studentovi pomohl nejprve ke kondicím a záhy ho zaměstnal ve svém podniku. Hlávka se během jednoho roku vypracoval na ředitele Šebkovy kanceláře a přednášel také na soukromé průmyslové škole, kterou česko-rakou­ský stavitel založil.

1862

V Praze vypracoval Hlávka roku 1862 projekt na novou Zemskou nemocnici a porodnici U Apolináře v Kateřinské ulici. Návrh byl schválen v roce 1865 a realizován v dalších deseti letech.

Třetí cena za divadlo

Nadále přitom studoval na akademii, kde opět patřil k nejlepším studentům a rychle získal důvěru svých profesorů. Nejvíce ho ovlivnili August von Sicardsburg, ­Eduard van der Nüll a Friedrich Schmidt.

Během studií získal výuční list zednického tovaryše a zvládl zámečnické i tesařské řemeslo. Roku 1855 ho vyzval ke spolupráci vídeňský architekt Heinrich Ferstel, se kterým Hlávka provedl dostavbu vídeňské banky, burzy a votivního chrámu. Přitom souběžně vedl Šebkovu kancelář a pracoval na vlastních projektech. Jedním z nich byl i návrh na budovu Národního divadla v Praze, za který získal třetí cenu. Za vynikající studijní výsledky mu byla roku 1854 udělena prestižní Římská cena, jejíž součástí byla i studijní cesta po Evropě. V letech 1856 až 1859 tak procestoval Itálii, Řecko, Anglii, Německo a Francii a i tentokrát na sebe výrazně upozornil. V soutěži na průčelí chrámu Santa Maria del Fiore ve Florencii sice nezískal první cenu, několik jeho námětů se ale uplatnilo při pozdější stavbě.

Rezidence pro biskupa

Když se po třech letech vrátil do Vídně, byl Josef Hlávka bez práce. Rakouská vláda se po prohrané válce v Itálii ocitla ve finanční tísni, proto ho vyvázala ze závazku nastoupit do státních služeb. Protože neměl dost peněz na zřízení vlastní projekční kanceláře, podal si žádost o založení stavební firmy. Koncesi získal 28. června 1860.

Následně se na něj usmálo štěstí. Stavitel František Šebek odešel do důchodu a odkázal mu celou svou firmu. Bývalý profesor Friedrich Schmidt ho navíc pozval ke stavbě svého nového projektu − kostela Panny Marie misionářské kongregace lazaristů. Hlávka zvládl úkol na výbornou a v krátké době získal pověst kvalitního stavitele.

Josef Hlávka (1831–1908)

Narodil se 15. února 1831 v Přešticích na Plzeňsku. Po studiích na vídeňské Akademii výtvarných umění začal roku 1860 se stavitelstvím. Získal zakázku na areál v Černovicích, vyhrál soutěž na Dvorní operu ve Vídni a postavil pražskou porodnici U Apolináře. Roku 1869 ale ochrnul na obě nohy a musel zanechat podnikání. Stal se mecenášem a roku 1904 odkázal veškerý svůj majetek vlastní nadaci.
Zemřel 11. března 1908 v Praze.

Josef Hlávka (1831–1908)

Ještě koncem roku 1860 mu proto ministerstvo kultury a vyučování zadalo vypracování projektu rezidence řeckokatolického biskupa v Černovicích v Bukovině (na dnešní Ukrajině). Hlávka na projektu pracoval celých devět let. Za dílo, které je od roku 2011 zapsáno na seznamu Světového dědictví UNESCO, získal roku 1867 na mezinárodní výstavě v Paříži jednu z hlavních cen.

Opera a porodnice

Hlávka ale nikdy nepracoval jen na jednom projektu. Roku 1861 vyhrála jeho kancelář soutěž na výstavbu Dvorní opery ve Vídni. Stavba trvala osm let a kromě slávy přinesla Hlávkovi i značný výdělek. Při slavnostním otevření 25. května 1869 mu navíc předal císař František symbolický zlatý klíč od opery a věnoval mu stříbrné kladívko, zednickou lžíci a mísu, které byly použity při položení základního kamene.

V Praze vypracoval Hlávka roku 1862 projekt na novou Zemskou nemocnici a porodnici U Apolináře v Kateřinské ulici. Návrh porodnice přitom vyřešil způsobem v té době zcela originálním: šest rovnoběžných pavilonů spojil dvěma chodbami, při kterých se nacházejí porodní sály. Dva takto vzniklé soubory spojila na severním konci budova správy a kaple, na jihu přízemní budova kuchyně, prádelny a kotelny. Všechny lůžkové pokoje měly výhled k jihu. Stavba, vycházející z novogotického vzoru, byla ovlivněna Hlávkovým předchozím pobytem v Anglii. Projekt byl schválen v roce 1865 a realizován v dalších deseti letech.

Workoholik na vozíku

Přes velké pracovní vytížení se Josef Hlávka stihl roku 1862 i oženit − vzal si studentskou lásku Marii Čermákovou, která mu byla v dalších letech velkou oporou. V polovině 60. let 19. století své stavební tempo ještě zrychloval. Vybudoval desítky činžovních domů, několik kostelů i obchodních domů. Kromě prestiže tak brzy získal i značné jmění. Proto mohl roku 1866 koupit pro svou právě ovdovělou matku za 300 tisíc zlatých i zámek Lužany u rodných Přeštic.

Hektické pracovní nasazení si ovšem vyžádalo svou daň. Na podzim roku 1869 Hlávka ochrnul na obě nohy a mohl se pohybovat jen na invalidním vozíku. Šlo bezpochyby o nervové onemocnění. Nějaký čas se ještě pokoušel pokračovat v práci, což bylo ale dlouhodobě nemožné. Roku 1873 proto musel svou stavební kancelář uzavřít a soustředit se pouze na léčbu. Opustil také Vídeň a odjel na zámek v Lužanech, který mu matka přenechala.

Vybudoval desítky činžovních domů, několik kostelů i obchodních domů. Kromě prestiže tak získal i značné jmění.

Mecenášův odkaz

Kolem roku 1880 se jeho zdravotní stav zlepšil natolik, že mohl opět chodit. V té době ale jeho žena Marie onemocněla tuberkulózou, které v listopadu 1882 podlehla. Její smrt Hlávku hluboce zasáhla, před světem se ale neuzavřel. Na čas se znovu přesunul do Vídně, kde se seznámil se Zdeňkou Havelkovou, která se stala jeho druhou ženou. Společně se pak vrátili do Lužan.

Svou firmu už Hlávka neobnovil, ke stavebnictví se ale vrátil. Zasedal v nejrůznějších komisích a věnoval se i ochraně stavebních památek. Největší věhlas ovšem získal jako mecenáš. Zaměřoval se hlavně na kulturu a vzdělanost českého národa. Roku 1904, dva roky po smrti své druhé ženy Zdeňky, pak dovršil své mecenášské dílo založením Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových, kterému odkázal veškerý svůj majetek. Ten v té době činil sedm milionů korun (v dnešním přepočtu by to bylo přes půl miliardy).

Josef Hlávka zemřel 11. března 1908. Jeho nadace ale přežila konec císařství, nacistickou okupaci i období komunismu. Dnes má příjem hlavně z komplexu domů v pražské Vodičkově ulici a stále vyplácí tvůrčí i sociální stipendia.

Článek byl publikován v příloze Stavba.

Související