Kterému způsobu šlechtění zemědělských plodin byste dali přednost? Ozáření semen rentgenem s cílem vyvolat mutace, které − když bude přát štěstí − zvýší výnos či odolnost nové odrůdy? Nebo vám v době pokročilých genetických nástrojů přijde bezpečnější raději cíleně vypínat určité geny, což organismus zbaví vybraných slabin? "Radiační metoda", známá už celé jedno století, je vlastně dávno překonaná, protože je neefektivní − nikdo předem neodhadne, k jaké mutaci dojde a jak moc se bude vzniklá odrůda odlišovat −, a tedy nevyzpytatelná. Jednu jasnou výhodu však ozařování (stejně jako další "hrubozrnná" metoda vyvolávající mutace využitím chemikálií) má: je díky svému stáří legální. Zato využití "genetických" nůžek umožňujících přesné zásahy je na pranýři. Dává to smysl?

Soudcům příliš neznalým podstaty věci zřejmě ano, a proto Soudní dvůr Evropské unie před rokem a půl využívání metody označované jako CRISPR/Cas9 či zkráceně CRISPR významně omezil. Z jeho rozsudku plyne, že na rostliny, do jejichž genomu se pomocí přesných editačních nástrojů sáhne, se musí pohlížet, jako by šlo o starší variantu geneticky modifikované potraviny označované jako GMO. Což je v evropských podmínkách takřka konečná. Chronická nedůvěra mnoha lidí i politiků v GMO (tak silná například ve Francii) a na ní stavící striktní legislativa nesmyslně přísně omezuje i uplatnění pokročilejších postupů. Co na tom, že GMO využívá vnášení cizích genů a CRISPR nevhodné geny jen vypíná.

Důsledky jsou předvídatelné. CRISPR přinesl do genetiky opravdovou revoluci a ta se zpátečnickou regulací platnou navíc jen na omezeném území nezastaví. Přínosy nové metody jsou díky vyšším výnosům zásadní pro výživu rostoucí lidské populace. Stejně důležité je zvýšení odolnosti klíčových plodin v náročných podmínkách, které přináší globální klimatická změna. Nyní ale evropská legislativa paradoxně brání jednomu z řešení problému, který má přitom pro Evropskou unii tak vysokou prioritu.

Evropa má dlouhodobě mindrák ze Spojených států amerických kvůli zaostávání ve špičkové vědě a technologiích. V poslední době se kontinent, který dal světu moderní vědu a dlouhý zástup učenců, dívá s obavou smíšenou se závistí i na Čínu a další asijské státy, jež se do pokročilého výzkumu s čím dál většími úspěchy tlačí. Současně se ale Evropa umí sama střelit do nohy a zkomplikovat si cestu k využití poznatků v oboru, který slibuje − a už přináší − tak mimořádné výsledky. Dělá to v souladu s přáním velké části svých obyvatel? Věřme, že ne. Že odpor k čemukoliv, co má v názvu slovo genetický, plyne jen z neznalosti. Cesta k napravení chyby existuje. Prošlapali ji vědci z více než stovky výzkumných institucí, kteří apelují na evropské politiky, aby přijali rozumnější právní úpravu. Veřejnost by je měla ve svém zájmu podpořit a pomoci tak "genetickou kontrarevoluci" co nejrychleji ukončit.

Související
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru