Trh s lyžařským vybavením je výrazně sezonní, teritoriálně vymezený, extrémně závislý na počasí a hlavně na sněhu. Ten začal být problémem již v 80. letech. Na italských sjezdovkách se tehdy objevila první sněžná děla. Od počátku 90. let začaly být zimy kratší a s nedostatkem sněhu. V posledních letech již téměř neexistuje vánoční sezona a za posledních sto let se v Alpách počet hodin slunečního svitu zvýšil o 20 procent. V roce 2017 tam v zimních měsících napadlo nejméně sněhu od roku 1874 a od roku 1960 se zimní sezona zkrátila o 38 dní. Navíc tento sport klade značné materiální a finanční nároky na výrobce, obchodníky i spotřebitele.

Zásadním předělem v novodobém lyžování jsou 90. léta druhého a navazující první dekáda třetího tisíciletí. Završily se proměny stylu lyžování ve skokanských, běžeckých i sjezdových disciplínách. Ve skocích se prosadil V styl, na běžkách Sitonenův krok a bruslení, ve sjezdových disciplínách pak carving, freestyle, skialpinismus a lyžování s volnou patou obecně. Jako alternativa k lyžování se od konce 80. let významně začal šířit snowboarding. Zájem o něj v Evropě poměrně rychle ustoupil, ale rostoucímu zájmu se těší směrem na východ.

Lyžování bylo v 90. letech v Evropě sportem s aureolou výjimečnosti spojeným se společenskou smetánkou a její pompézností, ale zároveň i se skromnými horaly, současně sportem masovým a populárním srovnatelně se závody F1. Právě tehdy došlo k zásadním proměnám nejen lyží samotných, ale i vázání a dalšího vybavení, včetně masového rozšíření bezpečnostních prvků. S nástupem internetu přišla též změna chování zákazníků i konkurentů, stejně jako v jiných oborech.

V té době došlo k pádům starých evropských lyžařských impérií. Jen během první poloviny 90. let se světový trh ztenčil téměř na polovinu, z 10 až 11 milionů párů na pět až šest milionů. Dnes se celosvětově vyprodukuje okolo tří milionů párů lyží. Objemům prodejů paradoxně ubrala i rozmanitost, neboť finančně náročné vybavení různých disciplín si lyžaři začali ve zvýšené míře půjčovat.

Trh se stal globalizovaným, propojeným výrobně i finančně. Většina výrobců lyží využívá centrální sklad pro celou Evropu. Firmy balancují dva faktory: časovou dostupnost zboží a rozmanitost nabízené kolekce. Běžnější je i zakázková výroba v podobě přizpůsobení aktuálních modelů z ročníkové kolekce podle přání zadavatele.

Spotřebitelé již dávno nejsou soustředěni pouze v tradičních oblastech Evropy a Ameriky, lyžuje se na všech kontinentech, zejména v Asii. Velká lyžařská centra, včetně indoorových, jsou v řadě zemí − například v Izraeli, Gruzii, Kazachstánu, Spojených arabských emirátech, Afghánistánu, Číně. Japonci zase vedle vlastní původní produkce oživují opuštěné legendární evropské značky.

Trh lyžování je sice letitý, zhruba 150letý, a nachází se již desítky let ve fázi zralosti. Přesto je stále atraktivní. Ačkoliv se zmenšuje již tři dekády, má ještě potenciál dlouhé životnosti s přihlédnutím ke kulturním proměnám a růstu životní úrovně v globálním měřítku.

Související
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily v Hospodářských novinách. Těšit se můžete na texty Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem příjmu newsletteru. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru