Trh s lyžařským vybavením je výrazně sezonní, teritoriálně vymezený, extrémně závislý na počasí a hlavně na sněhu. Ten začal být problémem již v 80. letech. Na italských sjezdovkách se tehdy objevila první sněžná děla. Od počátku 90. let začaly být zimy kratší a s nedostatkem sněhu. V posledních letech již téměř neexistuje vánoční sezona a za posledních sto let se v Alpách počet hodin slunečního svitu zvýšil o 20 procent. V roce 2017 tam v zimních měsících napadlo nejméně sněhu od roku 1874 a od roku 1960 se zimní sezona zkrátila o 38 dní. Navíc tento sport klade značné materiální a finanční nároky na výrobce, obchodníky i spotřebitele.

Zásadním předělem v novodobém lyžování jsou 90. léta druhého a navazující první dekáda třetího tisíciletí. Završily se proměny stylu lyžování ve skokanských, běžeckých i sjezdových disciplínách. Ve skocích se prosadil V styl, na běžkách Sitonenův krok a bruslení, ve sjezdových disciplínách pak carving, freestyle, skialpinismus a lyžování s volnou patou obecně. Jako alternativa k lyžování se od konce 80. let významně začal šířit snowboarding. Zájem o něj v Evropě poměrně rychle ustoupil, ale rostoucímu zájmu se těší směrem na východ.

Lyžování bylo v 90. letech v Evropě sportem s aureolou výjimečnosti spojeným se společenskou smetánkou a její pompézností, ale zároveň i se skromnými horaly, současně sportem masovým a populárním srovnatelně se závody F1. Právě tehdy došlo k zásadním proměnám nejen lyží samotných, ale i vázání a dalšího vybavení, včetně masového rozšíření bezpečnostních prvků. S nástupem internetu přišla též změna chování zákazníků i konkurentů, stejně jako v jiných oborech.

V té době došlo k pádům starých evropských lyžařských impérií. Jen během první poloviny 90. let se světový trh ztenčil téměř na polovinu, z 10 až 11 milionů párů na pět až šest milionů. Dnes se celosvětově vyprodukuje okolo tří milionů párů lyží. Objemům prodejů paradoxně ubrala i rozmanitost, neboť finančně náročné vybavení různých disciplín si lyžaři začali ve zvýšené míře půjčovat.

Trh se stal globalizovaným, propojeným výrobně i finančně. Většina výrobců lyží využívá centrální sklad pro celou Evropu. Firmy balancují dva faktory: časovou dostupnost zboží a rozmanitost nabízené kolekce. Běžnější je i zakázková výroba v podobě přizpůsobení aktuálních modelů z ročníkové kolekce podle přání zadavatele.

Spotřebitelé již dávno nejsou soustředěni pouze v tradičních oblastech Evropy a Ameriky, lyžuje se na všech kontinentech, zejména v Asii. Velká lyžařská centra, včetně indoorových, jsou v řadě zemí − například v Izraeli, Gruzii, Kazachstánu, Spojených arabských emirátech, Afghánistánu, Číně. Japonci zase vedle vlastní původní produkce oživují opuštěné legendární evropské značky.

Trh lyžování je sice letitý, zhruba 150letý, a nachází se již desítky let ve fázi zralosti. Přesto je stále atraktivní. Ačkoliv se zmenšuje již tři dekády, má ještě potenciál dlouhé životnosti s přihlédnutím ke kulturním proměnám a růstu životní úrovně v globálním měřítku.

Související
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru