Termín "mobilní peníze" (angl. mobile money) značí finanční služby poskytované prostřednictvím mobilního telefonu. V širším smyslu jsou mobilními penězi i platby za zboží v obchodě prostřednictvím telefonu, který je spárován s bankovní platební kartou, nebo jakákoliv podobná finanční operace, která se uskutečňuje prostřednictvím mobilního telefonu.

Existuje i užší pojetí tohoto termínu, které je zajímavé především z hlediska těch zemí, které řeší omezenou dostupnost finančních služeb. V tomto užším pojetí se jedná o platby, které jsou spojené pouze se SIM kartou uživatele a nejsou spárované s žádným jiným finančním instrumentem (bankovním účtem, elektronickou peněženkou atd.).

Počet uživatelů mobilních peněz v úzkém slova smyslu rapidně roste. V roce 2018 dosáhl průměrný denní mobilní peněžní převod částky 1,3 miliardy USD a počet uživatelů této platební metody vzrostl meziročně o 20 procent (roční objem transakcí v subsaharské Africe představuje 28 procent HDP tohoto regionu). Růst se týká především subsaharské Afriky a jižní Asie, dále východní Asie, severní Afriky, Latinské Ameriky.

První úspěšně nabízenou službou mobilních peněz byla M­-Pesa v Keni ("pesa" znamená ve svahilštině "peníze"). Byla spuštěna mobilním operátorem Safaricom v roce 2007 a původně byla zamýšlena jako instrument pro mikrofinancování a drobné úvěry. Po spuštění služby se ovšem ukázalo, že příjemci úvěrů často posílali peníze subjektům z jiných regionů. Operátor se proto přeorientoval na vnitrostátní převody peněz. Dnes má M­-Pesa přes 30 milionů uživatelů v deseti zemích. Odhaduje se, že zavedení služby pomohlo vymanit se z extrémní chudoby dvěma procentům keňských obyvatel díky tomu, že jim umožnila přístup k financím, na které by jinak nedosáhli.

Největší potenciál mají mobilní peníze pochopitelně v rozvojových zemích, kde jsou špatně dostupné klasické finanční služby, ale je běžné vlastnit mobilní telefon, který nemusí nutně být smartphonem. Na subsaharskou Afriku připadá téměř polovina všech transakcí pomocí mobilních peněz. V tomto regionu vlastní účet mobilních peněz 60 procent dospělých. Další třetina objemu transakcí mobilních peněz se uskutečňuje v jižní Asii.

Úspěch mobilních peněz spočívá v možnosti posílat nízké částky za relativně nízké poplatky. Transfery pomocí mobilních peněz jsou většinou levnější než jiné možnosti převodů (banky, operátoři typu Western Union atd.). Posílání mobilních peněz stojí okolo 0,5 až tří procent z převedené částky, zatímco průměrná cena za převod remitencí tradičními platebními kanály v roce 2018 činila 6,82 procenta. Průměrný uživatel mobilních peněz posílá 206 USD měsíčně, rozložených do 12 transakcí.

Dalším klíčem k úspěchu mobilních peněz je jejich geografická dostupnost. Místo zakládání poboček spolupracují telefonní operátoři s již existující rozsáhlou sítí prodejců potravin, benzinek, trafik atd. U nich mohou uživatelé mobilních peněz vkládat anebo vybírat peníze ze svých mobilních účtů.

Mobilní peníze mají i své nedostatky jako třeba nutnost tvorby vhodného regulatorního rámce, riziko praní peněz či nedostatečné ochrany osobních dat. Zatím se ale ukazuje, že jsou pro méně rozvinuté země přínosem, a předpokládá se, že se budou rozvíjet i nadále.

Související
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru