Celá léta se dokola mluví o tom, že Česká republika má být "zemí pro budoucnost". Jenže nějak to pořád nefunguje. Za třicet let jsme se nedokázali vrátit na pozici, kterou jsme měli v mezinárodním srovnání za první republiky. A ani teď to nevypadá, že bychom se, pokud jde o řešení výzev budoucnosti, mohli dostat dál než na verbální rovinu. Proč to tak je? A co udělat, aby se to změnilo?
Nejlepší by bylo naslouchat lidem, kteří mají globální rozhled, uspěli v nejinovativnější zemi planety − USA − a mají zkušenost jak s byznysem, tak s klíčovým oborem dneška − vzděláváním. Například si pro začátek sednout do kavárny třeba s ekonomem Kolumbijské univerzity v New Yorku Janem Švejnarem a investičním bankéřem Ondřejem Jonášem a poslechnout si, co navrhují. Jejich recept je ve vší obecnosti prostý: otevřít se konkurenci, vyvětrat zatuchlé instituce, předělat systém vzdělávání, nevymýšlet vymyšlené, ale vybírat si nejlepší hotová řešení, neudržovat status quo, ale odvážně investovat do nápadů a technologií budoucnosti. Žádná raketová věda.
Vedle přístupu k veškerému on-line obsahu HN můžete mít:
- Mobilní aplikaci HN
- Web bez reklam
- Odemykání obsahu pro přátele
- On-line archiv od roku 1995
- a mnoho dalšího...
Týden v komentářích HN
Máte zájem o informace v širších souvislostech?
Každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily v Hospodářských novinách. Těšit se můžete na texty Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje Jan Kubita.
Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem příjmu newsletteru. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.
Přihlásit se k odběru