Kolik dnes stojí nábor IT expertů?

Přímé i nepřímé náklady spojené s náborem vysoce kvalifikovaných zaměstnanců výrazně stouply, přesto je řada firem není schopna vyčíslit, a tím pádem je ani řádně nesleduje. Jedná se zpravidla o více než 100 tisíc korun na jediného přijatého uchazeče, v případě IT specialistů či expertů z center výzkumu a vývoje i o čtvrt milionu. Zjednodušeně se dá říct, že jde o dvojnásobek superhrubé mzdy neboli dvouměsíční náklad firmy na daného experta. Nutno však podotknout, že do toho nejsou započítány náklady na onboarding a zaškolení ani předpokládaná počáteční nižší produktivita nového pracovníka s tím spojená nebo ukončení pracovního poměru ve zkušební době.

Za jak dlouho se investice do náboru firmě vrací?

Obvykle jde o tři až šest měsíců. Zácvik zkušeného specialisty ovšem může trvat až 12 měsíců. Pokud takový pracovník po roce odejde, což se v dnešní době běžně stává, firma prodělá. Z tohoto důvodu se stává ekonomicky logičtější najímat si na rozvojové projekty celé týmy, které není potřeba zaškolovat.

Jací IT odborníci ve výzkumu a vývoji nejvíce chybí?

Zaměření pracovníků R&D center se často od klasických IT expertů liší, jde více do hloubky a kombinuje programátorské dovednosti s dalšími disciplínami. Největší hlad je − a v nejbližší budoucnosti bude − po specialistech na Internet věcí (IoT), umělou inteligenci (AI) a "smart" technologie. Poptávka roste i po lidech se znalostmi hardwaru a embedded programování.

Jakým problémům čelí pracovní trh v R&D segmentu?

Nedostatku kvalifikovaných lidí. Aktuálně v R&D centrech chybí zhruba 4000 programátorů a situaci nepomáhá ani rostoucí fluktuace, která se v oblasti IT pohybuje na úrovni 15−20 procent. Pokud IT firma roste třeba jen o skromných 10 procent ročně, tak to při týmu o velikosti 100 lidí a takto vysoké fluktuaci znamená nabrat 30 expertů ročně, tedy skoro tři měsíčně. Když už je firma schopna tyto lidi najít, musí počítat s tím, že nějakou dobu potrvá, než se zapracují a budou odvádět odpovídající výkon. A to může být v době, kdy změny probíhají opravdu rychle, problém.

Mohou nedostatek pomoci řešit IT experti ze zahraničí?

Ano, vlastně je to v tuto chvíli jediná efektivní cesta. Český trh je vyprázdněný a absolventů relevantních škol stále ubývá. Loni absolvovalo české VŠ jen 68 tisíc studentů, což je nejméně od roku 2008. My se proto zaměřujeme na experty ze zahraničí, především z Ruska.

Ruské technické školy dlouhodobě platí za špičkové vzdělávací instituce, které produkují vysoce kvalifikované odborníky s širokým všeobecným přehledem. Jen pro zajímavost, 24 ruských univerzit je umístěno v rámci žebříčku QS World University Rankings 2018, deset z nich je pak zařazeno mezi top 400 univerzit po celém světě. Nejúspěšnější ruskou univerzitou je moskevská Lomonosovova univerzita, která se pyšní 84. místem v žebříčku všech univerzit světa. Nejvýše postavená česká Univerzita Karlova se ve stejném žebříčku umístila na 291. místě.

Existuje ještě jiná cesta kromě vlastního náboru zahraničních pracovníků?

R&D centra si mohou na dílčí úseky vývoje najít subdodavatele nebo dané oblasti řešit formou outsourcingu. Další alternativou je spolupráce s firmami, které dokážou dodat kvalitní a kompletní vývojový tým na zakázku. Dodavatel musí velmi dobře chápat potřeby a krátkodobé i dlouhodobé cíle vývojového centra, jen tak dokáže postavit tým s potřebnými kompetencemi. Sestavený tým pak pracuje na projektu u zadavatele stejně jako jeho kmenoví zaměstnanci. Máme za sebou řadu takových úspěšných projektů.

Neměl by být vývoj záležitostí interních týmů, protože jde o konkurenční výhodu?

Rozšířený mýtus, že většina pracovníků musí být interními zaměstnanci, dávno neplatí. Naopak, v případě zajištění týmu expertní firmou se R&D centrum může spolehnout na to, že mu vývojový tým bude fungovat a nemusí se obávat nečekaného odchodu pracovníků. Dodavatel mu totiž ručí za funkční tým smlouvou. Díky svému know-how a přístupu ke kvalifikovaným IT expertům dokáže firmám pomoci naplnit jejich vývojové záměry a zachovat tak jejich konkurenceschopnost.

Článek byl publikován v komerční příloze ICT revue.

Související