Které knihy máte na nočním stolku?

Leží tam knížka Kosmonosy − proměny obrazu města, kterou jsem dostal při debatě s tamními občany, jež se týkala historie naší rodiny i činnosti Spolku pro tradiční Vánoce. Knížka je pro mě zajímavý vhled do minulosti, pojednává o aktivitách mých předků a rozvoji města − před nimi a po nich. Zůstala však ležet na stolku, protože v tomto období věnuji veškerý čas projektu Tradiční advent a Vánoce s naším Ježíškem a na čtení mi bohužel čas nezbývá.

Máte nějakého zvláště oblíbeného spisovatele?

Rád se vracím ke knihám Davida Weisse a Irvinga Stonea, které popisují životní příběhy umělců a různých historických postav. Nejčastěji se však vracím ke knize Karla Schulze Kámen a bolest.

Co jste četl, když jste byl malý kluk?

V dětství jsem samozřejmě přečetl všechny mayovky, verneovky a knihy Eduarda Štorcha. Jako starší jsem měl rád knihy E. M. Remarqua a především Henryka Sienkiewicze, od něhož mě v té době zasáhla kniha Quo vadis.

Kterou knihu si v tomhle životě ještě určitě musíte přečíst?

Neumím přesně vybrat jednu knihu, ale jsem si vědom, že jich na mě čeká mnoho, naše domácí knihovna se vytrvale doplňuje. Skutečně se ale těším na to, až má dcera Štěpánka dotáhne do zdárného konce vlastní námět.

Kterou autorku byste − tedy kromě své dcery − rád pozval na kávu?

Už dlouho slibuji společné kafe historičce Valburze Vavřinové, která mi vždy pomůže odhalit další taje českých tradic.

A se kterým autorem byste se nebál ztroskotat na pustém ostrově?

S Jeromem Klapkou Jeromem. Byla by to legrace, ale nevím, zdali bychom přežili.

Co čte Děpold Czernin, příslušník šlechtického rodu Czerninů a zakladatel Spolku pro tradiční Vánoce
Foto: Josef Horázný