Pročítáme-li představy lidí z předchozích desetiletí a staletí o budoucnosti, nemůžeme pominout jeden společný rys. Velká část technických vizí byla realizována. Televize, videotelefon, bezdrátový telefon, levná letecká doprava, elektrické rychlovlaky, stavební stroje a domácí přístroje, které nahradí služebnictvo. Všechny tyto vize 19. století se staly skutečností. Chybí létající auta a dovolené na Měsíci, ale technologický optimismus dob minulých byl v zásadě potvrzen.

Jinak je tomu ve společenské sféře. Zde se předvídání nedaří. Málokoho by třeba před sto nebo více lety napadlo, že příjmová nerovnost se setře tak výrazně, že jen zlomek procenta bohatších rodin si bude moci v roce 2020 dovolit služebnictvo. A jen hrstka nejzámožnějších bude mít k dispozici takový personál, jaký býval v roce 1900 běžný v každé středostavovské rodině. Poklesu nerovnosti asi litovat nebudete, zejména pokud i vaši předkové patřili spíše k personálu než mezi panstvo. Ale bez ohledu na pocity je politický a ekonomický vývoj jednoznačně velmi špatně předvídatelný.

Představme si měšťana, řemeslníka nebo rolníka z roku 1905, jak by se asi tvářili, kdyby jim někdo ukázal vývoj dějin na čtyřicet let dopředu. "Cože? Ruská armáda u nás v Kolíně? Úplná hloupost. A americká armáda v Plzni? Co by tam proboha Američané dělali?"

S výhodou zpětného pohledu nám historické události připadají logické, ba přímo nutné. První světová válka byla nutná, protože nová průmyslová velmoc Německo chtěla velký trh a po dobrém to tehdy nešlo. Bolševická revoluce byla nutná, protože carský režim byl prohnilý a marxismus tak lákavý a nevyzkoušený. Nástup Hitlera byl nutný, protože liberální demokratické strany selhaly při řešení hospodářské krize a voličstvo vyžadovalo změnu. Krvavé události, revoluce, války a genocidy se nedějí proto, že by lidé byli od přírody krutí, ale prostě proto, že se chtějí mít dobře − a žádají stát, aby jim zajistil blahobyt na úkor někoho jiného.

Během minulého století jsme byli svědky toho, že největší lidské utrpení a největší škody byly způsobeny státem.

Kolem roku 1900 vyspělý svět čelil řadě rizik: terorismu (řada státníků se tehdy stala oběťmi atentátů, nejen arcivévoda Ferdinand), extrémní levici, antisemitismu, nerovnováze v zahraničním obchodě. Poslední bod byl hlavní příčinou první světové války. Po ní extrémní levice ovládla půl Evropy a značnou část světa; k jakým hrůzným koncům vedl antisemitismus, snad není třeba zdůrazňovat.

Jakým hrozbám čelí svět a Evropa dnes? Je to terorismus, nyní spíše namířený proti řadovým občanům než proti velmi dobře střeženým politikům. Dále extrémní levice, antisemitismus a − věřte nebo ne − nerovnováha v zahraničním obchodě.

Dominantní hrozbou dneška je patrně extrémní levice. Prošla kosmetickou operací a působí mladě, čerstvě a přitažlivě. Rudá barva je pryč, stejně jako srpy a kladiva. Může se stát, že dnešní radikální levice způsobí katastrofu srovnatelnou s bolševickou revolucí?

Ano, může, pokud se liberální politické síly včas neprobudí. Vezměme si Green New Deal. Pod zdánlivě ušlechtilou záminkou ochrany životního prostředí jde o prosazení masivních státních zásahů do ekonomiky − tedy něco, co je přímým protikladem veškerého liberalismu. Ano, jsou zde argumenty vědou. Jenomže kdyby skutečně šlo o omezení produkce skleníkových plynů, úsilí aktivistů by muselo být zaměřeno proti největšímu světovému znečišťovateli. Zatím jsme ovšem neviděli, že by Greta Thunbergová demonstrovala na náměstí Nebeského klidu v Pekingu. Také Indie je nedotknutelná, stejně jako Rusko nebo Írán. Propagandistický nápor jde směrem ke zvýšení daní, omezení letecké dopravy a tak dále. Zkrátka − cílem je oslabit a ochromit ekonomickou sílu Západu. Lenin by to nevymyslel lépe.

Mimochodem, zastánci Green New Dealu si neuvědomují, že původní New Deal byl ekonomickým fiaskem, řetězcem převážně chybných rozhodnutí, která prodloužila tzv. velkou depresi. Pouze Německo začátkem 30. let a Řecko v době nedávné jsou případy horšího krizového managementu, než jaký byl aplikován Rooseveltovou vládou.

Liberálnědemokratické síly by si měly uvědomit, že řešení světových problémů netkví v dalších daních, ale v nových technologiích. Technologický optimismus v minulosti nezklamal, nezklame ani v budoucnosti. Během minulého století jsme ovšem byli svědky toho, že největší lidské utrpení a největší škody byly způsobeny státem. Moc státu není řešení, nýbrž problém. Zachraňme liberalismus, omezme moc státu, dokud je ještě čas.

Související