Recese v našich hlavách

Už je to tady. Pojem recese opět ve zvýšené míře proniká do tuzemských médií. Nejde o náhodu ani o čísi zlovůli. O recesi, či dokonce krizi v poslední době více mluvíme a momentální zaměření médií je odrazem našich pocitů, úvah a obav. Bylo by s podivem, kdyby tomu bylo jinak. Téma rezonuje v nám blízkém zahraničí již delší dobu v poměrně značné intenzitě a do české kotliny se dostává, jak bývá zvykem, s jistým zpožděním.

Makroekonomové uklidňují: co nás čeká, je nanejvýše měkké přistání, způsobené tím, že kdesi v cizině, nebo ještě spíše na opačné straně zeměkoule již není poptávka po hodnotách vytvářených v tuzemsku, co bývala. A třeba již dokonce vidíme světélko na konci tunelu, soudě podle předstihových indexů, které po předchozích propadech o tři body korigovaly o tři desetiny zpět.

Navzdory debatám o recesi zatím jako spotřebitelé zůstáváme v klidu a plánujeme udělat vánočními nákupy radost nejen sobě a svým blízkým, ale i obchodníkům. Případná změna spotřebitelského chování by se ovšem nedostavila tak brzy. Ani první půlka roku, kdy u spotřebitelů převažují nezbytné výdaje nad zbytnými, nebývá obdobím trendových změn v jejich chování. Na lámání chleba by spíše došlo až v souvislosti s výdaji na dovolené a Vánoce v druhé polovině příštího roku.

Výhled na zaměstnanost a příjmy domácností nicméně zůstává stále silný, což dává předpoklady k udržení růstu ekonomiky taženému spotřebou. K naplnění optimistických prognóz tedy zbývá zajistit maličkost: dostat recesi z našich hlav. Vymazat z DNA kódu spotřebitelů zkušenost z druhé půlky roku 2009, kdy pod vlivem finanční krize přepnuli své chování do nouzového režimu a pouhým zvýšením své spořivosti připravili ekonomiku o 3,5 procenta výdajů domácností neboli 1,4 procenta HDP.