Před víkendovým summitem Evropské unie premiér Andrej Babiš pálil jeden silný výrok za druhým. Přihlásil se sice k cíli v podobě uhlíkové neu­trality k roku 2050, "ale za podmínky, že Evropská rada jasně řekne, že jádro je čistý, bezemisní zdroj". Přes to nejede vlak, záruka, že ostatní státy, tedy hlavně militantně protijaderné Rakousko, nebudou blokovat stavbu nových bloků, byla pro Babiše základní. K tomu samozřejmě požadoval peníze. V uhelném Česku je přece snižování emisí oxidu uhličitého o tolik složitější než jinde, takže chceme bruselské zdroje. Kdyby partneři odmítli vyhovět, byl Babiš ochoten sáhnout k vetu a celou dohodu zablokovat.

V pátek zazněly z Bruselu fanfáry: závazek, že EU za 30 let nebude do atmosféry dodávat další uhlík, byl přijat. Veto nezaznělo. Dostal tedy Babiš, co chtěl? Vytoužené uznání jádra za bezemisní zdroj nikde v usnesení nenajdeme. Jediné, čeho čeští vyjednávači dosáhli, je věta: "Některé členské státy daly najevo, že využívají jadernou energii jako součást svého energetického mixu." Tedy prosté konstatování faktu, žádný závazek, či dokonce podpora jádra. Že takový závěr premiér vítal s přehrávaným nadšením, je především snaha vytvořit dojem, že je zdatný vyjednávač, který to v Bruselu umí. Babišův povzdech, že byl "celý večer sám", také naznačuje realitu o spojenectví V4, která je přece jasně projaderná.

Vybojovalo tedy Česko aspoň pořádnou finanční podporu? To se uvidí. EU je ochotná v budování čistší energetiky či dopravy pomoci, jak se ale budou peníze rozdělovat, je ve hvězdách. Proto si Polsko, které je na uhlí závislé ještě více než my, vyjednalo výjimku, která mu umožní připojit se k závazku později. Až bude jasnější, na jaký balík dosáhne. Pro českou vládu je nyní důležitější každá chatrná "záruka", že bude moci jaderné investice podporovat ze státních zdrojů. Přitom oficiálně stále ještě platí, že ČEZ nové bloky postaví bez státních dotací. Že by se přiznání reality už nedalo odkládat?