Tipnout si alespoň hrubé obrysy toho, jak dopadnou současné − opět předčasné − volby ve Spojeném království, když se předchozí odhady opakovaně a takřka beze zbytku nepotvrdily, se odváží málokdo. Každý výsledek tak bude vlastně překvapivý.

Například i když se úřadující premiér Boris Johnson dočká spolehlivé většiny v Dolní sněmovně, může do důsledků pocítit, jaké to je, když se vám plní vaše přání. I pro něj totiž platí, že není důležité, kdo ve volbách vyhraje, ale jak vítěz se svou výhrou naloží. Ať to bude v dnešním Spojeném království kdokoli, bude ta podívaná stát za to.

Od onoho čtvrtka 23. června před třemi a půl lety, kdy se konalo referendum o členství Spojeného království v Evropské unii, zažívá britská politika něco naprosto nového, s čím nemá jakoukoli zkušenost. Hlasování sice občanům kladlo zdánlivě jednoduchou otázku, na kterou však, jak ukázaly následující měsíce, není po ruce stejně jednoduchá odpověď.

Šlo o pravý opak doporučení slavné premiérky Margaret Thatcherové hlásající pravidlo, že referendy se má až úzkostlivě šetřit. Byla přesvědčena, že vzhledem ke složité povaze rozhodování, jež je sotvakdy černobílé, má výsledek referenda jen stvrdit, anebo odmítnout rozhodnutí vlády či parlamentu, které dané téma veřejně probraly ze všech stran a daly mu konkrétní podobu. V červnu 2016 se ale v Británii zkusil opak a následná jízda dodnes jenom překvapuje.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se